Cestou z El Hierra jsme se stavili na pár dní na Tenerife. Fred Olsen vás odveze katamaránem za nějaké tři hodiny z klidného ospalého, tak úžasného ostrůvku do upoceného, přeplácaného centra turismu. Tam si pohodu a klid musíte koupit a stejně to bude falešné. Když přijedete třeba z Las Palmas, tolik to nepřekvapí, ale nás, odjetý z ráje, to ubíjelo. Zdrželi jsme se jen nutnou dobu a rychle vyrazili do terénu. Přes Mascu, Punta Teno a severní pobřeží až k Puertu, kde jsme si zalezli na stěnách Vistamaru, vysoko nad mořem. Tuhle oblast mám rád, stěny do dvaceti metrů roztodivných tvarů. Děsné vedro nás hnalo výš, pod Teide. V noci, když jsme jeli skrze národní park spát ke grilíkům, pod smrákající oblohou byla vidět La Gomera, La Palma i El Hierro pohromadě.
V 03 h zvoní budík, co se děje? Ajo chtěli jsme na Teide. Noční krajinou při čelovkách šlapeme trasou přes Montañu Blancu. Je parádní ticho, je slušná zima, je krásně. Ve skoro nejnavštěvovanějším parku světa není ani živáček. Krátce po sedmé ranní nás zastihne svítání. To už jsme nad Refugiem. Hned první paprsky, osvětlující mar de nubes pod námi nás krásně zahřívají. Možná jen to samotné světlo. Východ slunce je něco docela jiného než západ. Je to začátek. A to je fajn v době blížících se malých konců. V osm ráno se už vyloženě sluníme a pečeme na smradlavém sirnatém vrcholu nejvyšší hory Španělska. Permit netřeba, otvírají až v devět ráno. Nahoře jsme úplně sami, protože "davy" čekající na východ slunce už odešly a davy čekající pod lanovkou ještě nevyjeli. Než se tak stane, my už jsme na cestě dolů a kolem kuliček pádíme k autu. Máji jede ve tři loďka domů. Ještě obdivujeme místní endemit Tajiniste rojo (laicky "Vocas"), který právě kvete. U auta jsem už úplně sjetej od slunce, ještě ale sjet dolů k vodě. V Santa Cruzu už jsem úplně mimo. Vykládám Máju, já zůstávám ještě na víkend. Hodinku před vrácením auta trávím rychloexkurzí do pohoří Anaga. Vypadá to moc pěkně. Spousta zeleně. Vítr a nízká teplota v kombinaci s ibuprofenem mi dělá dobře a když sjedu zase dolů do města už je to lepší. Hlavu mi úplně vyléčí dva čízy a tak se můžu zase věnovat přesunu. Den končím nad Esperanzou na krásném spacím místě "U malé a velké pínie".
 |
| Tajiniste rojo |
 |
| Observatoř Izaña |
Sobota ráno. Vracím se zpátky do Las Cañadas. Večer nebo zítra ráno, kdy má Janoc narozky, se tam spolu potkáme a jako dárek si vylezeme na La Catedral - stometrovou krásnou věž. Takový byl teda plán. Stopování mi chvilu trvá, bere mě nejdřív Oscar, co veze děti do lesa na večírek a pak dodávka se třema týpkama. Černá péřovka se mě ptá, jesi náhodou nemám průvodu, tak ho vytahuju a Javi je překvapený :) Hector, týpek z obrázku na který se zrovna dívám v průvodci, sedí za volantem a veze nás přímo do Cañadas. Předjíždíme další dodávku - holčičí družstvo. Dobrá partička.
 |
| Javi v Chain Bicicleta, 7b+ |
Crcám se po okolí, trochu lezu, trochu bouldruju. Na sklonku dne si ustýlám na římse "VistaTeide" nad naší cuevou. Je to spaní jen pro jednoho. Ideální bivak. Janoc dorazí zítra. Nejúžasnější spaní. Je teplo, největší co jsem tady zažil, takže příjemně. Odšpuntuju lahvinku a přikusuju malinové sušenky. Je to taková ta "existenční" přemýšlivá chvíle. Ale moc nepřemýšlím. Jen pozoruju Teide, ten úžasný tvar, a je mně hezky. A rozsvěcují se světýlka. Ráno se paleta barev zase rychle mění. Jsem moc rád, že jsem tu nakonec zůstal sám, mohl tady strávit noc a tak nějak se loučit s tímhle božím místem.
Janoc přijíždí prvním busem o půl jedenácté a někde se míjíme. Mobil mi zhasl už včera, ale domluvili jsme se, že se potkáme u Katedrály pod Roques de García (Janoc: Marovi zhasl mobil, ale domluvili jsme se, že se potkéme nahoře u Roques de García). Valím teda pod Katedrálu, už tam bude, měli bychom začít lézt. Ve čtyři jede bus do přístavu na loď.
Janoc zhruba v momentě, kdy kolem něj někde procházím: Mara tady není, tak jdu kouknout do cuevy do CaNadas, jestli je ještě tam. Tam já už nejsu, nachází jen tašku s dekou, kterou jsem zanechal v bivaku. Čekám pod Katedrálou, krmím ještěrky, asi tím busem ještě nedorazil, tak dojede stopem.
Janoc zpět v Roques de García: V cuevě nebyl, počkám teda na místě srazu, opalovačka. Hmm, furt nikde. Jestli mi nenechal v ty tašce v cuevě nějaký vzkaz? Ještě tam jednou zajdu.
Stále krmím ještěrky pod Katedrálou. Jdu na viditelnější místo, ať mě vidí z vyhlídky kdyžtak.
Hmm, vzkaz mi tam nenechal. Kouknu z vyhlídky, jestli ho neuvidím.
Už dorazil! Je kolem poledne. Vidím Janoca 300 metrů ode mě jak se rozhlíží okolo a dolů ke Katedrále. Mávám na něho. Pak se otáčí a jde pryč.
Hmm, pod Katedrálou není, tak si lehnu tady na vyhlídku a prostě počkám. Mám přeci trpělivost.
Vracím se krmit ještěrky. Pijou aji z víčka. Vždycky 57krát až 64krát se napijí jazýčkem. Jako trpělivost mám, ale tohleto. Asi se šel podívat do cuevy, zjistí, že tam nejsem a vrátí se pod Katedrálu.
Janoc leží na vyhlídce na slunci.
Kde je marica?! Proč se furt nevrací? Beru batoh a jdu zas nahoru k vyhlídce jak chobot.
Dónde está, marica?! Prospal jsem se, kouknu ještě dolů ke Katedrále.
Pod vyhlídkou: Hola marica, que pasa loco? Hola marica, que pasa loco?
Ani jednoho to moc nepřekvapuje, smějeme se. Je půl druhé, tak dáme dvě cesty u cuevy a ve čtyri jedem busem na jih. Tak jsme podruhé zapytlili pod nástupem Katedrálu :) Vlastně už na vyhlídce. Poprvé v únoru byla kosa a vítr, že i ptáci chodili pěšky.
V půlce cesty vystupujeme, že zajdem do fajn báru tady kilák. Za tři kilometry se opravdu objeví bar a je opravdu fajn. Pivko, sýry, kaše z gofia a ještě kouknem na Barranco de Infierno. Povím vám, že to ale stálo za to! Obrovský hlubokánský barranco, zelený a temný, prostě peklo. Pěkný koutek Tenerife. V sedm navečer se vracíme a vracíme a vlastně to dojdeme až do Camelly, kde Janoc bydlí. Už cestou do báru jsem sotva chodil, po deseti dnech v sandálech, na patách malé ale hluboké barranca. Přišli jsme úplně hotoví, ale budiž nám odměnou všechny druhy pizzy za 3,50 přímo pod bytem kluků. Takový byl narozeninový den Janoca. Takový byly skvělý desetidenní prázdniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat