Ahora digo adios, pero prometo volver.
Dejar mi tierra me hace destremecer.
Digo adios a mi isla, con una misma idea, pensando en volver.
Když jsme v sobotu kolem poledne (klasicky kanársky)
stoupali naposledy serpentinami přes San Mateo, měli jsme za sebou páteční
poslední večer na pláži a téměř deset měsíců v ráji k tomu. Před sebou jen
poslední lezení, poslední večeře v Casa Falcón, poslední Tropical... a ranní
odlet.
Od půlky září, co jsme poprvé viděli Roque Nublo, bylo
jasné, že na něj vylezeme. Je to ikona, symbol ostrova, jeho samotný střed.
Parťáci si nejdřív netroufli, jindy chyběl Chanok nebo nebyly podmínky. A tak
až ten úplně poslední den jedeme já, Ráďa a Chanok uzavřít kruh, vrátit se tam
kde to všechno začalo.
Tam poprvé jsme jeli na hory, tehdá ještě jen já, Mája a
Rada. Ten si nevzal mikinu, chobot, já zase neměl gatě, oni měli průhledné
spacáky, ale všichni jsme měli radost a očekávání. V noci jsme překvapeně mrzli
pod Pico de las Nieves, přes den se pekli cestou na Roque, zchladili se v Presa
de los Hornos a odpoledne pod Roque Nublo pili tinto z Hajpru a byli jsme
spokojení.
Teď jsme tam stáli zase, ale tinto z Hajpru neměli. Slyšel
jsem o nejrůznější kvalitě místní skály, o tom, že Via Alemana není skoro
lezení, ale bylo mi to celkem fuk. Šlo spíše o ten akt než o lezení. Cest je
zde celkem dost a i hezčích, ale Alemana je klasika klasik, první výstup na Roque
Nublo a hlavně (!) byla ve stínu :) Spousta oček a kroužků, původně V+ A0 a tak
ji i většina lidí leze. Volně 6b+ což sedí. Přelézt se to dá, ikdyž žádná
rudlovačka to teda není. Sklopené lišty, pružné lišty, oblé suky... Chanok
konečně pochopil "chiste checo" a sám jeden vymyslel, když řekl, že
ten šutr není basalto ale basuelto :)) Jestli se nesmějete nevadí, jak řikám: chiste
checo. Já, drže pružnou lištu jsem jeho fór ocenil.
Nakonec samotná lezba nebyla vůbec špatná, i když chlapci
museli trošku zadřít. Není kam spěchat a tak to lezeme na 3 délky. Jednu
dlouhou, jednu kratičkou plotýnkou hore a pak jeden lehoučký traverz na hranu,
vytáhnout kolo a dojet to nahoru. Na vršku jsem tak v sedm večer. Je nádherně. Slunce hřeje ale už nepálí,
fouká větřík a já se snažím zapamatovat každý kousek krajiny, která mi
už zítra bude chybět. Výhled je ohromnej. Tejeda, Artenara, dokonce za
hřebenem je vidět i Las Palmas. Pod sluníčkem je Aldea a její údolí, na
opačné straně se po lese sune stín Roque Nubla směrem k Pico de las
Nieves. Je mně krásně ale i smutno. Janoc se ptá, co má napsat do
vrcholové knížky. Že jsme se měli hezky. Ta věta mě nějak dostihla a
musel jsem to trochu rozmrkávat. Jsme tam snad hodinu a když jedeme
dolů, kaldera už je zlitá zlatavým světlem.
Ještě sejít k autu a šup do Casa Falcón naplnit kapsičky na pivka, TY SÝRY, různé kroketky a hlavně kapsičku na maso z vepříka! Lahoda! Hned jsme koukali po zdech jesi tam náhodou nevisíme a ono fakt jo. A navíc v nejhezčím rámečku širokodaleko.
 |
| última cena en Casa Falcón |
Domů jsme dorazili tak o půl dvanácté v noci, dali posledního (svátečního) Tropicala, jeli jsme ještě hodit věci na charitu, dát drink a ve tři ráno jsem měl sbaleno.
Cestou na letiště jsem už přemýšlel co tady ještě musím někdy udělat, kam se podívat.
...Pensando en volver otra vez...
 |
| última puesta del sol |
Žádné komentáře:
Okomentovat