Es lo que hay

Je to tady, balim kufry a zítra jedu dom. Tam, kde je můj druhý domov.

Tohle si řeknu naštěstí až za měsíc. Naštěstí?! Až?!

Momentálně mám před sebou plnou sklenici tinta a v lednici je ještě pořád dost, ale ten pravý kanárský koktejl, tak toho už moc nezbývá. Cítíme to všichni. Některým dokonce už začíná probublávat brčko. Ale i tak jej dál hltáme plnými doušky jako nenasytní pijáci uprostřed rozjetého večírku, kterých bylo jen v tomhle bytě nepočítaně. Ani nejde jinak. Jeho chuť je tak neuvěřitelně návyková a vyvážená jak balancují tělo na slacklajně nad mořem.

V hlavě a po celém těle se rozlévá jeho opojný účinek. Je v něm všechno co si piják života může jen přát.

Je silný jako vlna, která tě semele v tunelu i s prkénkem. 

Je pálivý jako medůza omotaná kolem předloktí.

Je hřejivý jako slunce, které přijde po nočním pochodu na Teide.

Je ledový jako noční bivaky vysoko v horách.

Je mléčný jako moře mraků při cestě do tenerifských hor.

Je voňavý jako rozkvetlé mandloně.

Je sytý jako hlavní chod v San Maseu.

Je jednoduchý jako papasy nebo Radovy fóry.

Je aktivní jak Kurtův drink.

Je nekonečný jak pohled z Hierra na západ. 

Je úžasný jako Claudio.

Je sladký jako leche leche.

Je hořký jako dny v kalendáři.

Je k tobě přátelský jako Kanárci.

Je levný jako čtvrteční pivo ve 100 montaditos (30 centů za třetinku, hustý ne?)

Jeho účinek je rychlý jako šváb v koupelně. Radostí pak překypuješ jak čepice na našem koši.

Hlava je po něm dutá jako pozdní rána v kuchyni.

Brčko v něm zapíchlé je pružné jako Radkův loket.

Pije se tak snadno jako se tady žije.

A ve sklenici už zbývá málo...

Pero es lo que hay. La vida es ... tú lo sabes.

Je hřejivý jako slunce, které přijde po nočním pochodu na Teide.

Je sytý jako hlavní chod v San Maseu.

Balancují tělo na slacklajně nad mořem