Kalím, kalíš, kalima

Tapas y música. Solo el viernes. Para tí.

Na lezení je hezké, že si v tom každý najde svoje

Po pátečním kulturním večeru "Tapas y música" s Janocm a Mikim v Bote a posléze na koncertě v Charlestonu jsme se svezli s Mikiho starci na Tamadabu. Na poslední Tamadabu. Od soboty do poslední neděle. Hlavně tam v píniích ještě jednou přespat. To jsem si přál. A tak jsem s Janocem lezl v nových sektorech, hledaje stín, rovnováhu těla ztracenou předešlý večer, pohodu, bytí, pohodu bytí, flow. Vylezli jsme si pár cest v sektoru Perfumería a Desván, kde jsme zkoukli klasicky nádherný západ slunce. Na Tenerife tentokrát nebyly skoro žádné mraky. Až za tmy jsme došli ke grilíkům, kde pil pivo Milan, Katka se na nás vrhla jak na ztracené syny a Miki pekl dorády. S citronkem jsou vynikající a za lubinou teda nezaostávají. Lehli jsme si před cuevu a prospali další z mnoha kanárských nocí venku. 

Mar de nubes jaký se nevidí vždycky

Pinus canariensis

Ráno jsem si přivstal, udělal pár fotek a tak nějak potají chtěl pozorovat okolí, nasávat vůni, ztrácet se v té kupě mraků hluboko pode mnou. A poslouchat ticho a pínie. Protože tady je slyšet jen ticho, ticho a vítr. Přeci jen je to na nějakou dobu naposled. Všichni ještě spali, tak jsem si taky zdřímnul, pak jsem šel zase do lesa a našel jsem tam na zemi...ne rum, ale spícího Mikiho s čtečkou v ruce. Lézt jsme šli do sektoru Parterres, ale našli jsme jen Musical a Coco. Musical je malý sektor, ale Coco je dost velký, cesty dlouhé a celkem těžké. Z Coca se jde docela snadno na Supernova Bajo, je to hned za rohem, a z Bajo to není daleko na Supernovu Alta. Tam jsme si dali ještě pár kratších cest a šli nahoru na plácek. Mraky se mezitím rozplynuly, oblohu zatahla jednotná žlutošeď a začalo být "docela teplo".

Sektor Coco

Buscar el flow

Schovali jsme batohy, vymódili se a že pujdem do Artenary na pivko. Deset kilometrů. Devět večer. Auta nikde. Takováhle rovnice vysněné studené pivo nedá. Vracíme se zpátky povečeřet. Přesolenou rýži spravil Janoc půlpytlem grilovacího koření až se to ani jíst nedalo. Připraveného velkého tuňáka en escabeche budeme prý jíst bokem, poe je to jediné co se dá sníst. Nedalo. Bylo to něco jako tuňák v octu. Trochu mi to připomnělo callos ala madrileña. 
Tak jsme si dali alespoň sušenky. Jak jsme zalehli přišla definitivně kalima. Začal vát horký vzduch, od čelovky šel kužel prachu. Celou noc jsem řešil dilema jestli se nechat sežrat komárama nebo rozpusit ve spacáku, až se najednou rozednilo. Bylo furt stejné horko když jsme v sedm ráno byli na cestě do Artenary na bus. Chtěl jsem zůstat ještě noc, ale těch deset km v tom vedru a prachu mě přesvěčilo jít navečer serfovat na pláyu. Pikantní zážitek v kraťasech mezi medúzama. Ale forma jak nikdy.

Kde bylo dříve Tenerife je nyní Mordor