De findes a findes

Než začnete číst, nalaďte si rádio "emeočenta" M80 en directo. Táák. Teď je ta správná pohodička. Teď je čas zase někam vyrazit.

Tamadabský lišejník

 Týdny se počítjí z víkendu na víkend. A víkendy plynou. Navíc nebezpečně rychle. Co jsem se vrátil z Brnka, není víkendu, kdy bych nevypadnul z Las Palmas. Někdy autem, jindy lodí, pěšky, s lanem, bez lana. Vždycky ale s fajn lidima. Janoc, Jára, Mája, Rada, návštěvy, lidi co mě svezli nepočítaně autem, jména a místa. La Gomera, La Palma, Tenerife pod Teidetem, Tejeda, Ayacata, Fataga. Všechno by se to mohlo prolínat a splývat a přitom si pamatuju každej kousek každýho takovýho skvělýho dne. 

 

Radovo ráno

Skály dělají ženy šťastné

Teď naposledy to byla sobotní Tamadaba a nedělní Sorrueda. Lezení. Ryby a pínie. Mádžo a mech. Rosé, chorrizo a mačkací mliko. Radost. Tolik radosti. Rada. Má radost - má radost. Rada má dost. Přijel Liberec a půjčila se auta na klasické kolečko a la cumbre. Na tyhle kolečka jsme my Kanárci už trošku vysazení, ale příležitost upéct rybu v píniních... to se nesmí propásnout. Hlavně si konečně zalezem na Tamadabě. Vyhlášená to oblast, zabírající 50 ze 125ti stránek v průvodci. 16 sektorů v píniovém lese ve výšce 1200 m n.m. Lezení a skála zase trochu jiná než jinde na ostrově. Barvou, mechem, polohou, charakterem lezení. Vylezli jsme si je tři cesty, bylo dost chladno a málo času. Na tamadabské stěny klidně na celý víkend. Jak řikám, sektorů spousta, chce se to zorientovat, zdomácnět, jak při hledání tak lezení. Krásnej slunnej den a my klepem kosu ve stínu skal, chvíli i v mracích :) Rada z toho má velkou radost. Majule taky, hlavně z lezení. Já mám radost z nich. Parádně zabojovali, já jsem si příjemně, na seznámení zalezl. Spaní jako obvykle skvělý. Lubina výborná. A jako obvykle nás ráno na desátou přišel pokárat kovboj v klóbrcu, ale mě s Radkem si nepamatoval, což bylo fajn. Takže klasické perdona, no lo sabía. 

Večerní Tamadaba

Ráno si střihnout tamadabský okruh a pak už vyrazit exkluzivními serpentinami přes San Bartolomé do Sorruedy. Rada z těch zatáček byl nějaký volaký a vůbec, ty neděle budeme muset ještě vypilovat. Ale nakonec joo, dobře jsme si zalezli. Výheň jihu jsme si moc neužili, jelikož Sorrueda je klasické barranco a cesty jsou na té straně, kde je odpoledne stín. A ač se to nezdá , je pořád ještě únor a tak ve stínu je celkem fryšno. Co se lezení týče, shodli jsme se, že Fataga je lepčejší, ale i tady se najdou dobré kousky. 

Frío por Culo

 Na vlnách M80 jedeme tmou domů. Ty dva dny jsme pak spláchli třema malýma v Bote.

Los Indianos - locura blanca

Někdy v devatenáctém století se v přístavu zkazila dodávka mouky a podnikavé kanárky nenapadlo nic lepšího, než ji po sobě začít házet. O století později se k tomu přidal nápad utahovat si z emigrantů, kteří odjeli z Kanárů do latinské Ameriky (a hlavně na Kubu), tam zbohatli a vrátili se zpátky domů s nosánky nahoru. Aby to dávalo smysl ještě míň, říká se těmhle emigrantům "Indianos", protože utekli do "Las Indias", tedy do Ameriky, jak si to kdysi krásně spletl Kolumbus. Namyšlená vrstva chodila oblečená v bílém a průměrní lidi ji začali parodovat. Tak vznikla fiesta, která se koná poslední karnevalové pondělí - tedy včera (Balatková, 2012).

Lezení a kultůra, to jde prostě ruku v ruce. Minulý víkend lezenice v Ayacatě a navečer mandloňový večůrek v Tejedě. Tento víkend lezení ve skalách Fatagy a tak v pondělí za kultůrou tady vedle do Veguety. Ve škole je tak trochu volno, už odpoledne se po ulicích trousí lidé v bílém a s kloboučky na hlavách usedají do židliček v barových zahrádkách. Sháníme bílou v hajpru a u Větví, celkem se daří a před osmou už klušeme v plné síle s pudrem v ruce do Veguety. Tam už propuklo šílenství. Megamoc lidí postává nebo tancuje na uzavřené silnici v bílém mraku pudru. Všichni jsou v bílé a i kdyby neměli bílé hadry tak prostě budou bílí. Pudřenky jsou bezedné. Uprostřed davu vyhrává skupina tak patnácti tatíků na trumpety všech rozměrů a pomalu pochodují kupředu a tancující dav s nimi a my s tancujícím davem. Uděláme takhle dvě kolečka na hlavním tahu pak se hlavní stage přesunuje na pódium a tam kapelka vyhrává kubánské rytmy až do raních hodin. Je to prostě boží! Lidi se pudrují od osmi do čtyř, pěti doráda, nechápu kde se ten pudr pořád bere. 

Vod malička vám řikám nemágujte,...

 Dopravní značení na černém asfaltu už dávno zmizel, zmizel i černý asfalt a všude je bílo. Pudr v očích, Havana v uších, ďábel v těle. Pudr ve vlasech, pudr v hlavě, pudr všude. Locura! Přesně takhle jsem si tu fiestu představoval, ale nemyslel jsem, že to tak bude. A ono jo. V česku si tohle nedokážu představit. Slavit kvetoucí mandle nebo házet po sobě pudr... Ač se to nezdá, ty fiesty tady mají tak nějak větší smysl :) A teprve rána doma v kuchyni ukážou jaká byla fiesta.

Už musím jít, jdu kouknout na pláž, je tam fiesta :) Entierro de la Sardina.

Fataga - lezecký pamlsek II

Sektor Topatras s největšíma dardama

La Rusa

Po pátku na pláži byly dvě možnosti: pokračovat ve fiestění na karnevalu se zesílenou skupinou rekroušů (fiesteros) a nebo jet s manželama (climberos) na víkendové lezení za sluncem a ukázat jim konečně Fatagu. Rozkaz zněl jasně. A tak zatímco fiesteros pařili v ulicích plných kamionů a kamiony plný pařících lidí, tanečníků a dalších šašků, los climberos si užili parádní zimní víkend plný lezení i sluníčka. 

Engañado

Fataga je jedním z tria nej sportovních oblastí na Gran Canarii. Navíc je na slunečném jihu a cesty fakt dobrý. Myslím, skupino, že to by jsme neměli minout. Cesty relativně dlouhé, skála hnědá, oranžová, dopoledne sluníčko, odpoledne stín (což potěší, poe fakt to peče). Spousta lišt, technické cesty v kolmém nebo mírně položeném, vytrvalostní těžké kusy v klenbě, klasa všeho druhu. Buen oferta. Skála se teda občas trochu láme a jsou místa i hodně šrot, ale kudy se leze, tam je to víceméně pevné. Ikdyž samotná skála často zní jinak. Přístup je rychlý a pohodlný a vůbec celé prostředí je přívětivé.

Výhled z postele na skálu a železo

Spaní přímo pod skalou v převisech, nedaleko vodní nádrž s tochou vody. O víkendu bývají celkem lidi, ale je to spíš příjemné než že by to nějak vadilo. A v nedělu tam nebyl skoro nikdo, jelikož se všichni odrovnali na sobotním karnevalu. Navíc se tam dá jet docela slušně busem, ikdyž na den se vyplatí i pujčit auto. Zalezli jsme si parádně, Jardovi i Máji se tam moc líbilo, pro mě je to jedno nej z lezení na Kamárech. Snad se vám tam taky bude líbit, skupino. Jo a letošní zimu frčí zelený outfit. A ještě pár fotek z lezení:

Klíč k cestě Disfruta Mientras Puedas

La Priscila

Vamos a la Playa

Qué buen día !

Partička

Pátek je malá sobota. 

Pátek je den kdy nemáme školu (teda Rada jo, ale...). 

Po pátku je víkend a po víkendu pondělí, kdy se víceméně nejde do školy. A v úterý se taky nejde do školy, protože končí Carnaval a nikdo není zvedavej na ztrhané obličeje studentů a vůbec asi všech. 

Pátek je den, kdy odjela návštěva a přijela další. 

Pátek je veselý den.

Pátek je teplý slunečný den v půlce února.

Un buen día. 

Vyrazili jsme za plážovými hrátky jako za starých teplých podzmních časů. Já, Rodrigo, Bea, Maya, Charda. Vzali jsme i Skina, Carlose a Dlouhána a bylo tak o zábavu postaráno. V záloze ještě Arehucas a Tinto. Musím říct, že především se Skimem jsme si padli do oka, užili spoustu srandy, ale nakonec nejen mně dal pěkně na budku. Zde pro pobavení zlomek ze série "Já a skimboard": 

Ukázková tlama na banánové šlupce

Jarda smíchy...

...plynule přechází do kolen

A jak se to dělat má, vám ukáže maestro Rada: 

Pátek, to je fiesta

A v sobotu ráno, jsem se naprosto hotovej a dobitej odploužil s M+J do Fatagy na víkendové lezení.
Caixa (čti kaša). m

Las Coñadas - lezecký pamlsek

Jelikož již brzy přijedete, partičko, hážu vám sem nemalé tenerifské lákadlo na parádní lezbu. 

Vím, že už se trochu opakuju, ale Las Cañadas del Capricho je naprosto exkluzivní lezecká oblast na Tenerife pod Teidetem. Je to kraj zaslíbený, je to ráj na zemi, je to nejlepší místo na celém souostroví a jistě i v celém oceánu od dob co zmizela Atlantida. Samotný název je poetický stejně jako celé místo. Sic Parque nacional del Teide je jedním z nejnavštěvovanějších NPček světa, tady, hned za silnicí je to oáza klidu v těžkých časech, tepla v zimě, oáza rozedraných prstů, jedniček i nul v deníčku, oáza modré a žluté. Strávil jsem zde zatím pouze pár dní, ale byly to ty nejlepší na ostrovech. 

Svěží lezení ve dvou tisících metrech po drsné žluté, oranžové, hnědé skále. V létě je zde příjemně, v zimě se sluníčkem pomalu do půl pasu. Cesty jsou různého charakteru a různých obtížností. Madliska do převisu, rajbasy, lišty a lišty. Dá se dobře i zabouldrovat. Z dálky to vypadá jako zkamenělé termitiště, zblízka vlastně taky. Nejrůznější zákoutí, průlezy, věže. Cest je zde v podstatě poskrovnu na to, jak je to rozsáhlé. V součastnosti kolem 130 cest a nějaké varianty. Alespoň polovina těch cest bude fotogenyckých bych řekl. A v pozadí Teide a za Teidetem teidecí modrá. 

Přes silnici jsou pak Roques de García. Spíše turistická atrakce, ale taková La Catedral, která už je trošku stranou, potěší svojí stometrovou stěnou s několika klasikami či víceméně sportovními vícedélky.  

La Catedral

Byl jsem zde v půlce prosince (na sporťáka bez trička) a pak teďka s Radou a Janocem první únorový víkend při mé cestě z La Palmy. Plán byl vysápat Katedrálu, nicméně byl tak ledový a hlavně silný vítr, že i ptáci chodili pěšky (jak jsme pak zjistili, je možné, že tento macaronéský endemit chodí rád pěšky i normálně).

Bisbita Caminero

Tajinaste Rojo - teidecí endemit, symbol Tenerife (tenhle je suchej)

Přešli jsme silnici, na rozjezd dali kafe (jak už se to tady dělává), na stole u souseda jsme našli tortillu de patata a pak už vyrazili do skal. Na lezení dobře, na jištění zima, asi jako podzní podzim v Krase. Občas bylo těžší ustát vítr než obtíže cesty a když se sklonilo slunce začla být už vážně kláda. Ubytovali jsme se ve skvělým apartmánku akorát pro tři, neuvěřitelně se nadlábli a ještě vyrazili na noční kávu do luxusního báru hotelu Parador Nacional. Ruce od mága, tři trika, dvě mikiny, vytahaný čepice, hnusný boty, dvoje rozedraný gatě, pod zadkem čalouněná křesílka, v ruce teplou kávu, v hlavě blaho, ve vzduchu mucha coña. Něco k jídlu? No gracias, najím se v mojí jeskyni. Pak pod pouliční lampou, vlastně měsícem, jsme se ploužili zpět do jeskyně. Nebylo méně než 5 stupňů a tak jsme se i dobře vyspali.

 

Neděle pořád fučí, ani slunce není, ale když v 11 dosnídáme už je lezitelno. Dáme tři cesty na sluníčku pod Teidetem a modrou oblohou. A jak už to tak všechno vychází, neuvěřitelně stíháme poslední autobusy, čofér nás ještě vyfotí. 

Cañadas je to místo kde i kdybych nic nevylezl, zůstal bez bodu do deníčku, budu tam nadšený. A, přiznejte si, takových míst moc není :)

snůžka chobotů