Mandle a přehrady

Co mají mandle a přehrady společného? Věru nic moc. 

Presa de Chira

Minulý víkend jsem po dlouhé době přepnul z módu lezeckého do objevovacího (jak by s oblibou řekli kamarádi - turistického) a s Klárkou jsme se vydali kouknout na vodní nádrže co jsou směrem na jihozápad od cumbre. S nečekanou kulinářskou zastávkou v San Mateu jsme vyjeli do Ayacaty. Z Ayacaty jsme v podvečer stopovali na Presa de las Niñas, ale vůbec nic už nejezdilo. Nakonec nás kdosi hodil za Ayacatu na odbočku na Presa Chira, kam už taky nic nejezdilo. Tak jsme ve sklánějícím se slunci louskali mandle a nic nedělali. Přespali jsme nad silnicí, na super místě, které bylo přesně takové jak jsem si ho vymyslel. Neuvěřitelné. Za mandličku prozradím, kde to je. 

Druhý den zase nic nejelo, tak jsme jsme šli v žáru slunce po svých. A louskali mandle. Mandlovník je skvělej strom. Na podzim vypadá, že je suchý, ale mandle má. Brzy na jaře krásně kvete, v horských vesnicích se tahle doba i oslavuje, a mandle jsou hned vedle květů. Pak se strom zazelená, objeví se nové mandle hned vedle těch starých. A tak můžete louskat a louskat. A tak jsme louskali. A nedělali nic. K přehradě nás nakonec hodil nějaký pár, koukli jsme na kačeny plavoucí zadkama nahoru, marně žebrali vodu a pak nenápadně zmanipulovali dvě anglické postarší lady a svezli se s něma z Chiry až na Presa de las Niñas. Je tam klasický kempovací plácek, kamenné grilíky, ale i spousta lidí. A pak se stal zázrak. K obědu jsme vytáhli zbytek rohlíku, pomazánky a rajče, pak přišel kouzelný stařík (klidně by mohl bydlet s těma zevlákama nad náma) a náhle jsme se krmili flákotkama masa, párečkama, rýžovým salátkem a zapíjeli to vychlazeným pivem. Kouzelný dědeček od evidentně velké rodiny, hulící cígo, říkal, že žijem jen jednou a měli bychom se dělit. Fakt máme na to jídlo poslední dobou štěstí. 

Po obídku jsme dali osvežující koupačku, vínový likérek z Artenary, slunili se a v podvečer nás Ital s Běloruskou (co se seznámili přes internet) hodili zase do Ayacaty, odkud nás odvezl hodný pán do Tejedy. V autě jsme zjistili, že je o hodinu víc, a že autobus odjel a budeme si muset dát velký pivo a papas a čekat na poslední spoj do San Matea, kde jsme si při čekání na bus do Palmas museli dát leche leche. :)

Presa de las Niñas

 

Presa de Chira

Chicharerros maricones

Ještě pár fotek z Tenerife, kam vyjela celá skupina. Pujčili jsme nadupaný káry (věcma) a objeli osvěčená místa jako Punta Teno, Chio, pod Teidetem, ale i dříve nenavštívená oblast Arico, největší lezecká oblast na ostrově. 

Fotky jsou kde koho.

Patermannky módní policajtky

Malí i velcí

To je pohodička co?

montón hvězd

Skenderovi

Vyspaný do růžova na Puntě Teno

Ředitel zájezdu a výherce Moganblocu 2012 a jeho paní. Ač se to nezdá, noc jim přišla opravdu úžasná

Cestou pod Teide

 

Maricón v Aricu

Titulní strana katalogu, který jel Pokáč nafotit právě na Tenerife

Venga, haštala vista, maricas!

All you can

Poslední dobou se nám poštěstilo být ve správný čas na správném jídle.

Pytel ryb, kuřecí stehna, ústřice a spousta krevet v lese na grilu pod Teidetem.

Likérka v Arucas. Dvě prohlídky po sobě. I pan průvodce ví, že všem jde jen o záverečný košt všeho co se dá vypálit. A tak na druhé kolo už jdem rovnou jen do baru. All you can drink. Dvanáctiletý rum není tak dobrý jako sedmiletý, ten je opravdu třída. Ale zase dvanáctiletý se na jazyku neobjeví každý pátek, že? Tříletý, ten ze kšeftu rozléváme německým turistům, ten pít nebudeme. Zato troška sladkého neurazí: banánová vodka, banánový likér, kakaový likérek, mandlový, kokosový, zelená, všechny barvy duhy, triček, smííchuhu, inventůra zaviramneužkinčimee. dvě odpoeev bhhhlcggbbbbbbbbbbbbb......

Marinovaná kuřecí křidélka ve sladkopálivé omáčce, kuřecí kousky obalené v těstíčku s ořechama (s Radou naše oblíbené), montón zeleniny, mimo jiné grilovaný chřest, rýžové rolky s avokádem, kalamáry nebo lososem, smažená krabí klapeta v těstíčku, jarní zavitky, salát s tuňákem, zeleninové rizoto, jiný druh rýže, několik druhů nudlí. Všechno co můžeš sníst. A ejhle ne za 6 Eur ale za 12 Eur!! Holt to nemáme úplně ve woku. Plný žaludek najednou může dál: krvavá flákota, ústřice v omáčce, vymušlené ústřice, krevety, sépie, olihně, kuřecí špízy, houby. Na grilu nebo na pánvi? Přemýšlím a zkouším zatím zmrzlinu, maršmelou v čokoládě, Rada ujíždí na jahodách s čokoládou z fontány, Klárka na tom chřestu, Jarda tlačí ještě lososa se zeleninou, Mája zvládá už jen liči a meloun, vlastně všichni už máme ovocné talíře. Po třech hodinách a jednom malém pivu se kutálíme dom.

O víkendu jedem s Klárkou do kopců, v batohu tuňák, cuña, těsťáky. A ejhle, v San Mateu na tržnici je pořádné mecheche. Pán na dvoumetrové pánvi dělá paellu, vedle se točí prasátko, vedle prasátka se točí asi dvacet kuřat. Vedle kuřat pak grilíky s flákotkama a kuřecíma stehýnkama. Všechno zadara. Česká duše zaplesá. Ale je fronta jak chobot, tak jdeme zatím kouknout po stánkách s reprezentanty jednotlivých vesnic. Takže: šneci a sýr z Aguimes, kozí, kraví a ovčí sýry ze San Bartolomé, Telde, Tejedy, rosé ze San Nicolás de Aldea. Mojo omáčka z mandlí, čokoládový chleba s pomeranči a kokosový chleba ze Santa Lucíi, med, sýr a vínový likér z Artenary (lahvinku jsme koupili do foroty) a na závěr vínečko z Vilaflor z Tenerife. A úplně na závěr ona flákotka a kužecí stehýnko. 

Vida es una lucha mi niño...

Que pasa, marica?!

Poslední tři týdny jsem byl tolik zaneprázdněn školou, měl jsem tolik úkolů, seminárek, slohových cvičení, projektů, prezentací, teréních cvik, praktických laboratoří a dalších podobných, pro studenta Erasmu v Las Palmas již naprosto všedních úkolů, že nezbýval ani kousíček prostoru pro psaní mého milého deníčku.

A co se tedy ještě mimochodem událo v uplynulých třech týdnech? Zaprvé se naplno rozjelo jaro. Slunko nám dovolilo podiktovat trochu na pláži, ukázat naše do bronzova opálená těla, ale jen na vteřinku, pak je honem schovat pod neopren a vlézt do té ledové vody (zatím kolem 18 stupňů). 

Na fotkách nejsme, protože jezdíme a na focení nezastavujeme

Na závěr Radek těsně předtím, než se zabodl špicou do vody a vlna ho semlela

A pak přijeli kluci a holky od Ostravy po Brnko. Maricas přijeli rovnou na Moganbloc 2012 - největší boulderové závody v Atlantiku od britských ostrovů dolů (zeměpisec by řekl nahorů). Řekl bych, že zastoupení Čechů bylo letos vyšší než obvykle a pořadatelé nám to dávali i pěkně najevo, zejména děvčatům. Partičku doplnil ještě chicharerro Pepe a chuchan Janoc. A tak bylo veselo. 150 závodníků, 100 boulderů všech obtížností a asi 1000 stupňů na slunci. Atmosféra byla fajn, sic v českém táboře poněkud unylá, nejspíš vlivem teplotní eskalace, ale Pítr Pokačíno svým ke kalor dokázal pěkně rozhecovat....rozhicovat. Ostatně nakonec to byl právě Pítr, kdo vyhrál na kvantitu. Ve své děkovné řeči do mikrofonu nezapomněl vysypat veškerou svoji slovní zásobu (čili ke kalor) a skromně se vrátil ke svému pivklu. To už jsme byli po výborné večeři, kterou jsme dostali, poslechli si ještě povídání a promítání jednoho matadora (Pokáč nám překládal) a nevyhráli žádné ceny v tombole. V neděli se jeli Češi projet po ostrově a my s Janocem a Pepem jeli do Tamadaby.

kanárský způsob jištění

Štěpánka zaříkává svého šampióna

Tenhle marica smotnul brko a ukázal nám sílu bylinek

Teplota i sklon oblin 45 stupňů

Pok v neuvěřitelné jarní formě

 

 

obyčejný západ na Tamadabě :)

Tamadabadabadaba

V průvodci píšou, že kvalita skály je perfektní a výhledy z některých sektorů jsou neuvěřitelné.

Kvalitu skály jsme ověřili minulý víkend. V zimě a mracích. Ale jak je to s výhledama jsme neveděli až do posledního víkendu. A říkám vám, jsou opravdu neuvěřitelné! Z morálního hlediska ani nevím, jestli tuto víkendovku publikovat, jelikož tím akorát naseru kamarády truchlící v ČR. Ale co, troška pošťouchnutí nikdy neuškodí. Navíc potřebuju navnadit Mrndu, jehož autem bych se tam  další víkend rád dostal :)) Takže kamaráde, ti řikám, je to bomba!

Statistika nuda je, ale přece jen: 16 sektorů, 300 cest más o menos, 50 stran v průvodci. Kolébka sportovního lezení na Kamárech, minimálně na Gran Kamárii. Stěny vynikají pevností, struktura je často naprosto neuvěřitelná. Skoro jako Labáček. Převládají kolmice a převisy. Na místní poměry odjištěno občas odvážněji, na naše poměry uplně na klid. Zatím jsme lezli jen v sektoru Camino a tuto sobotu i v sektoru Lomo Caraballo. Druhý zmíněný je naprosto exkluzivní záležitost, spousta cest, celé odpoledne na sluníčku. A od slaňáku neuvěřitelné výhledy, tím spíše, že na Teide. Skály na okraji píniového lesa spadají prudce dolů do kilometr hlubokého udolí a tak, přestože cesty nejsou nějak extra dlouhé, naberete úžasnou expozici. No byli jsme z toho všichni uplně hotoví! 

Nejvíc teda byla hotová Mája, která, když dolezla skoro ke slaňáku, skočila raději dolů a solidně se prolétla. Ještě si stihla zacpat oči a zavřít nos. Jekot, že tuhla krev v žilách. Prej to slyšel i Rada, toho času serfuje na Canteras. Chtěl zavolat co se děje, ale prý neměl kredit :) Holt první tlama, polet, držka. Ale věřím, že co ji nezabije to ji posílí.

S nejúžasnějším západem slunca jsme smotli lano a šli udělat véču na ohýnek. Teplý den jsme završili teplou nocí v jedné z parádních jeskyň. Svítil měsíc, hvězdy, Orion, pínie pročesával svěží větřík. Ráno snídaně šampionů - Cuña a sojový mlíko a jde se zase na věc. Den vymalovanej stejně jako včera, jen už není tak čistej vzduch. Lezli jsme zase v Caminu, JArda tam ještě nebyl, já jsem vytřepal nějaké 6c a pak jsme kompletovali lehčí cesty v sektoru. Moc jich tam není :) Sektory jsou trochu blbě najtelné, chce to trochu pohledat, projít se a pobloudit. Ale pak člověk najde opravdu klenoty. 

Na paloučku jsme dali ještě nějaká pivka, chorrizo, poslunili se. Pak mávli na první dvě auta co jela a svezli jsme se až do San Matea na chálku k Mexičankám. Balatkovi jeli s hasičem, já za nima se záchranářem s 30ti letou praxí. Cítil jsem se bezpečně:) Burritos, nachos nebo co jsme spláchli ještě dvěma kousky a akorát jel bus. Tady už to tak prostě do sebe zapadá...

Dobrou noc