Zprávy z konce světa

Stojí maják na konci světa
Na hranici věčného léta
Nikam dál už nevedou cesty
Je tam jenom moře - moře a hvězdy
Stojíc na okraji máš za zády svět
A vše co není prosté zdá se vzdálené.

Právě jsem se vrátil z konce světa a přináším pár úžasných zpráv. To místo se jmenuje Faro de Orchilla a je tam jen vítr, kámen, maják a bar. Dál už jenom moře - moře a hvězdy. Nevím, jak jste si takové místo představovali vy, já vám jen říkám jak to je. 

A tohle místo leží na ostrově El Hierro, který by sám o sobě mohl být koncem všeho. Vlastně než se Kryštůfek Kolumbus odvážil dál na západ od nejzápadnějšího ostrova na světě, El Hierro bylo koncem světa. Teď je to spíš prdel světa. A je to naprosto úžasný. Spolubydlící Robča se mě včera ptal jak se mi tam líbilo, já že naprosto unešenej, tak ho zajímalo co tam je a já na to že nic. Nejsou tam ani vysoké hory, ani velké fiesty, ani krásné pláže a ještě je to daleko. A právě díky tomu, tam nejsou turisté a další guirís.

Ostrov je malinkatý, nejmenší z Kamárů. Dal by se přejít pěšky za den - hřebenovka GR 131 napříč ostrovem má 37,5 km. Na severním pobřeží leží, se čtyřmi dvoulůžky, nejmenší hotel na světě Punta Grande. Hlavní město Valverde má 5 tisíc obyvatel, je to víc jak polovina obyvatel ostrova. Místní, většinou postarší lidé, jsou pomalí, vysedávají na lavičkách nebo hrají domino v báru pokud je zrovna nějaký otevřený. Pošta v jižním "turistickém" letovisku má otevřeno denně od 12.30 do 13.30. Přes poledne občas musíš čekat, až skončí siesta v jedné ze čtyř benzínek na ostrově. Duch místa je nádherný. 

Už samotný přílet letadlem napoví. Krátká runway končící v moři, řídící věž vypadající jak vesnický domek není vysoká, ale zato leží ve svahu mezi záhony. Batoh si můžeš skoro vzít z kufru letadla. Ještě ze stolku beru pěknou vizitku na bar Los Reyes ve Valverde. Vyšli jsme s Májou z letiště, že budeme stopovat Jardovým směrem a první nám zastavil dlouhovlasý blonďák, ale jel jinam. Jarda už ho znal. Pak na sto metrů vzdálené křižovatce samo zastaví malé autíčko a čeká až dojdem, aby nás svezlo do města přímo před bar Los Reyes. Čtenář by řekl náhoda, ale takhle to prostě na Kanárech chodí. Přání, i třeba nevyřčená, se plní. Setkáme se s Jaroušem, v baru dáme lečeleče a stařenka v džípu nás pak přiblíží na Manriqueho Mirador de la Peña. Jsme tu hodinu a už jsem z toho hotovej. Podél silnice kvete neuvěřitelné množství nejrůznější květeny. Je celkem chladno, mraky, slunce a na Miradoru definitivně mraky. Strhující výhledy na severní pobřeží ostrova si užijeme až o pár dnů později z protější strany.

J+M nad Miradorem de la Peña

Druhý den jsme zpět ve Valverde, je neděle a tady chcípl pes. Nebo jak to říct... v chcíplém psovi chcípl pes. Prej když tady v nedělu zemřeš, najdou tě nejdřív v pondělí. Já bych řekl, že spíš v pondělí za týden. Vostře sešupnem do Tamaduste na koupačku a kouknout na vlny které mlátí do pobřeží teprve pár miliónů let a tak je zatím všechno ostré a špičaté. Cestou od tama přemýšlíme, jak to mají s provozem na letiště a hned nás sveze operátor kotrolní věže, který nám to trochu osvětlí. Největší provoz je v neděli - 5 letadel. Na stopování máme úžasné štěstí, traduje se, že je to Mikyho nebo Májinou aurou. Miky tu není, tak už se ví jak to je. Na křižovatce jen přestoupíme z auta do auta a jsme zase ve Valverde. Mávnout auto přes severní pobřeží a vystupujeme na druhé straně ostrova. Suer pár nás hodí až tam kam sami nechtěli jet a tak Mája alespoň  pochválí Španělce její dobrou španělštinu. Tudy už nikdo nepojede a tak po svých vyrážíme pustým pobřežím na konec světa. Je to ale mnohem dál a výš než jsme mysleli. 

Stojí maják na konci světa
Na hranici věčného léta
Samota tam jedinou je daní
Svobody bez hranic - nebo vězení
Pro strážce majáku žijícího tam
Se srdcem podobným mořským hlubinám.

A pak se to stalo zase:

"Když nás lidi vozí tam kam sami nechtějí jet, tak támhle to zelený auto co sjíždí k ním v protisměru by to mohlo otočit a hodit nás k majáku, chacha". 

Přísný pán zastaví a diví se kam to jdem. A to nám jako někdo řekl, že je to tam hezký nebo proč tam jako jdeme? Že by to byl strážce majáku? Je to prý hrozně do kopce a ještě daleko, máme si dát bágly do kufru a nasednout! Pán je Bask, lodní inženýr na dvouleté dovolené, 22 let surfuje a chystá se na plavbu sám přes Atlanitk do Brazílie a Panamou do Polynésie. Jedeme autem dobrých dvacet minut do kopce. Nikdy bychom tam sami nedošli a to by byla velká škoda. Takhle můžeme při soumraku navštívit místo kudy v historii procházel bývalý nultý poledník (Meridiano 0) a zírat přes oceán do nekonečna kde ještě v XV. století nebylo nic. Pod sopkou u majáku zastihneme slunce, které z mraku přeběhne rychle do oceánu.

Stojí maják na konci světa
Na hranici věčného léta
Každý večer slunce tam chodí
Horkou hlavu mořem si chladí
A jeho stopy v písku mizí ve vlnách
Za kterými každý večer usíná.

Na Baskovu radu pokračujeme dál cestou, která končí v moři. Dříve tady lidé stavěli parníky a utíkali do Ameriky. Uprostřed ničeho tu molo, záchody, grilíky a přístřeší s palmovou střechou. Jen long drink s paraplíčkem chybí.

Nádherné ráno korunujeme koupačkou a ačkoliv bych tu zůstal do konce světa nebo minimálně života, pokračujeme dál. Vlastně ten den přejdeme půlku ostrova:) Míjíme pohodlné jeskyně (Cuevas de los Reyes nebo de la Virgen, to záleží), které dříve využívali či stále využívají pastýři - krásné místo nedaleko kostelíku. Od něj se každé čtyři roky koná pouť přes hory až do Valverde. Procesí lidí jdoucích po Camino de la Virgen vyhrává a tančí soustu kilometrů. My jsme šli po této cestě až pod nejvyšší horu. Na hřebenu byly husté mraky napité vodou, teplota kolem osmi stupňů. Na zapískání pastýře se z mlhy vyřítilo 150 ovcí. To byla zvonkohra! Když jsme sešli na silnici, bylo jasné, že tudy nikdy nic nepojede, a tak už tak nekonečná cesta se prodloužila o další nekonečno. Sešli jsme do nádherného píniového lesa a bylo po deváté večer, když se před našimi zničenými těly objevil automat na kafe a horkou čokoládu. A hned vedle grilíky a voda. No nevím, kdo znás dvou si tohle přál, ale zase se to splnilo. Stáli jsme uprostřed obrovského úplně prázdného kempu.

Zkamenělý jezevec v El Sabinal

Další den jsme z pínií sestoupili šíleným hangem až k moři do nejluxusnějšího hotelu na ostrově. Bylo potřeba stihnout loď a cesta k hotelu je slepá. Místo luxusního obědu v hotelové restauraci jsme si koupili pohledy a nechali zavolat tágo, který přijelo až z Valverde (protože jinde taxíky nemají). Šofér taksáma si na rovince cestou do přístavu zdřímnul (byla přece siesta) a v přístavu nám řekli, že onu úterní loďku zrušili a další jede v sobotu. Koupili jsme lístky u konkurence na zítra v poledne a tak získali ještě jeden den, který nám vlastně vyloženě chyběl.

Kravinec pahoehoe

Po večeři v El Pinaru

Bylo totiž potřeba zajet ještě na jih do Restingy na pivo. V Restinze - turistické středisko a centrum potánění - chcípl pes (jak jinak). Staříci hráli domino, turisti nikde, sem tam někdo otevřel lahváče na nerezovém baru. Nad čím se dá žasnout tak to je láva typu pahoehoe na pobřeží. To vám ale nevydrží dlouho a tak večer ještě na drzovku stopujeme na prázdné silnici zpátky do pínií. Brzo sedíme v káře, pusu ještě plnou rohlíku s hořčicí. Když navečer v obchodě v El Pinaru kupuju lahváče, rohlíky a párky na večeři, potkávám naši "kámošku" co nás dopoledne vezla sem. Do úžasného kempu je to jenom kousek a tak se sotva setmí a my se už ládujeme párkama z grilíku. V noci zase miliony hvězd a jako každou noc tady jde krásně vidět mléčná dráha. U nás se jen tak nevidí. Na Gran Canarii, natož v ČR. Ráno si přivstanem, protože tuhle loď už bychom měli stihnout. Do Valverde nás veze Američan z Texasu, co se na Hierro před deseti lety přimiloval. Když jsem se ho ptal jestli už zůstane, ten mladej borec z big city in Texas řekl že ano. A naprosto mu to věřím. Pravděpodobnost, že od tama odejde je tak 1: 100 000. Asi tak stejná jako přežít ránu vysokým napětím, kterou před rokem tenhle elektrikář ustál. Štěstný to člověk. Nejen že žije, ale žije na Hierru.

Není tam ani trestů ani zákonů
Smrt se zdá vzdálená - čas vyrván z kořenů
To místo může se stát vším co v sobě máš
Nebe - peklo - ráj

Sever ostrova

Jih ostrova