Lezení a kultůra. Ayacata a Fiesta del almendro en flor

Aquí vamos más lento, porque el tiempo va más despacio...

Mně naopak příjde, že čas pěkně letí. Asi je to tím, že se tady máme tak dobře. Parádní víkend střídá skvělej víkend, víkend na Tenerife jakoby plynule přešel do víkendu doma na Gran Canarii. V Tejedě, v samotném srdci ostrova, se pořádal mandloňový večírek. Fiesta del Almendro en flor oslavuje kvetoucí mandloně, kterých jsou teď plné hory. Příjde mi to jako krásná idea a tak nesmím chybět. Navíc s možností zažít trochu folklóru nejen na ulici, ale i v rodině kámošky Yure. A že tam člověk zažije montón folkloru! A ještě si u toho zalézt a požít trochu masa, tady dole v pisu tak ceněného...:) Beru Radu, přijíždí i Janoc z Tenerife. Plán je po kanársku. V sobotu ráno frčíme do San Matea a tam uvidíme, jestli něco jede do hor. Na skvělým tržišti kupujem něco chleba, v baru pak dáváme leche y leche, Janoc ještě ke kávě snídá rybu. V 11 jede exkluzivní bus přímo do stěn Ayacaty. Za hodinku a půl bus vyplivne tři zelený xichty přímo před Casa Melo. Já jsem do bíla, Rada zelenej a i opálený Janoc pobledl. Spíš než papírové blicí sáčky na lodích Navieraarmas by měli zavést sáčky Global do busů. No nic, zkusíme to ve vertikále.

Ayacata je především klasická oblast s klasickými směry nejrůznějších obtížností. Ale čas, lichost a vůbec podmínky nás zavedli do sportovního sektoru Librería. Ale nebylo čeho litovat. Nástup žádnej, pohodka na slunci, cesty až 40 metrů vysoký. Jen trochu zvláštní lezení po boulích, sem tam lepší lišta, všechno trochu zahumřený a dutě znějící. Ale člověk tomu příjde na chuť. Dáváme tři cesty, všechno je tady do 6c. Sportovních sektorů je po okolí více, ale dominují klasiky. Hned jak si nějakou vylezem, poreferuju. Snad to bude brzo. Ayacata má své kouzlo i svojí historii. Rozhodně je co objevovat. Slunce už se dávno otočilo za roh Rincón de la Yeray (další ze sektorů) a tak teplota klesá až na nepříjemných šest stupňů. S první tmou zastavujem první auto a valíme do Tejedy na večírek. 

Tejeda

Ubytováváme se u mamky od Yureny (dále jen Yéčko) v čajovém domečku. Celá rodinka, mamka, Yéčko y malý vlasatý jsou naprosto nezaměnitelní. Z partičky tam byl dále Janoc, Miriam, Janocův brácha y ségra a její borec, Lioba z Bote a kde kdo další. Pak ještě nějaké paní a několik dětí, no follón bastante. Grilujeme kýbl masa, párečky, špízy,... prostě maso. Zapíjíme pivem, Kubou librem, Mojitem. S Radou vymýšlíme neuvěřitelně chytré a sofistikované nápady až do doby, kdy jdeme na tři hodiny nahoru do města trsat merengue. Kapelka je neúnavná stejně tak jako natřískané náměstíčko plné vlnících se lidí. Je vidět, že všichni to mají v sobě, rytmus, slova, melodie. Pro místňáky je to takový druh lidovky. Poslední písničky využívá místní pleška, buchar co byl jasnej od začátku, a zatlouká do země nějakého týpka. Ale než pořádně uhodí hřebík na hlavičku, už se žene stádo cajtů a naprosto s přehledem situaci zvládají. Prostě vesnická zábava se vším všudy :)

Kolem páté ranní uleháme s Radou na manželské lůžko pod ovčí dečku. Na dvakrát rozbíjíme postel a pak v míru usínáme. Ráno se nám kouří od pusy, v horách je i doma chladno, ale ovečka krásně hřeje. Nohy bolí z technického lezení i protancované noci. Před polednem zakusujeme parádní snídani v kuchyni s výhledem na Roque Nublo, pak trocha folklóru v ulicích a tříchodový pozdější oběd taky potěší. Mamka Yéčka se o nás postarala jako o vlastní. Myslím, že tady nejsme poprvé...

V 18:59 se Janoc stává držitelem rekordu v pozdním nalodění se a pak už totálně vyždímaní můžem s Radou v klidu domů. Zase další víkend jak má být!