Las Coñadas - lezecký pamlsek

Jelikož již brzy přijedete, partičko, hážu vám sem nemalé tenerifské lákadlo na parádní lezbu. 

Vím, že už se trochu opakuju, ale Las Cañadas del Capricho je naprosto exkluzivní lezecká oblast na Tenerife pod Teidetem. Je to kraj zaslíbený, je to ráj na zemi, je to nejlepší místo na celém souostroví a jistě i v celém oceánu od dob co zmizela Atlantida. Samotný název je poetický stejně jako celé místo. Sic Parque nacional del Teide je jedním z nejnavštěvovanějších NPček světa, tady, hned za silnicí je to oáza klidu v těžkých časech, tepla v zimě, oáza rozedraných prstů, jedniček i nul v deníčku, oáza modré a žluté. Strávil jsem zde zatím pouze pár dní, ale byly to ty nejlepší na ostrovech. 

Svěží lezení ve dvou tisících metrech po drsné žluté, oranžové, hnědé skále. V létě je zde příjemně, v zimě se sluníčkem pomalu do půl pasu. Cesty jsou různého charakteru a různých obtížností. Madliska do převisu, rajbasy, lišty a lišty. Dá se dobře i zabouldrovat. Z dálky to vypadá jako zkamenělé termitiště, zblízka vlastně taky. Nejrůznější zákoutí, průlezy, věže. Cest je zde v podstatě poskrovnu na to, jak je to rozsáhlé. V součastnosti kolem 130 cest a nějaké varianty. Alespoň polovina těch cest bude fotogenyckých bych řekl. A v pozadí Teide a za Teidetem teidecí modrá. 

Přes silnici jsou pak Roques de García. Spíše turistická atrakce, ale taková La Catedral, která už je trošku stranou, potěší svojí stometrovou stěnou s několika klasikami či víceméně sportovními vícedélky.  

La Catedral

Byl jsem zde v půlce prosince (na sporťáka bez trička) a pak teďka s Radou a Janocem první únorový víkend při mé cestě z La Palmy. Plán byl vysápat Katedrálu, nicméně byl tak ledový a hlavně silný vítr, že i ptáci chodili pěšky (jak jsme pak zjistili, je možné, že tento macaronéský endemit chodí rád pěšky i normálně).

Bisbita Caminero

Tajinaste Rojo - teidecí endemit, symbol Tenerife (tenhle je suchej)

Přešli jsme silnici, na rozjezd dali kafe (jak už se to tady dělává), na stole u souseda jsme našli tortillu de patata a pak už vyrazili do skal. Na lezení dobře, na jištění zima, asi jako podzní podzim v Krase. Občas bylo těžší ustát vítr než obtíže cesty a když se sklonilo slunce začla být už vážně kláda. Ubytovali jsme se ve skvělým apartmánku akorát pro tři, neuvěřitelně se nadlábli a ještě vyrazili na noční kávu do luxusního báru hotelu Parador Nacional. Ruce od mága, tři trika, dvě mikiny, vytahaný čepice, hnusný boty, dvoje rozedraný gatě, pod zadkem čalouněná křesílka, v ruce teplou kávu, v hlavě blaho, ve vzduchu mucha coña. Něco k jídlu? No gracias, najím se v mojí jeskyni. Pak pod pouliční lampou, vlastně měsícem, jsme se ploužili zpět do jeskyně. Nebylo méně než 5 stupňů a tak jsme se i dobře vyspali.

 

Neděle pořád fučí, ani slunce není, ale když v 11 dosnídáme už je lezitelno. Dáme tři cesty na sluníčku pod Teidetem a modrou oblohou. A jak už to tak všechno vychází, neuvěřitelně stíháme poslední autobusy, čofér nás ještě vyfotí. 

Cañadas je to místo kde i kdybych nic nevylezl, zůstal bez bodu do deníčku, budu tam nadšený. A, přiznejte si, takových míst moc není :)

snůžka chobotů