De findes a findes

Než začnete číst, nalaďte si rádio "emeočenta" M80 en directo. Táák. Teď je ta správná pohodička. Teď je čas zase někam vyrazit.

Tamadabský lišejník

 Týdny se počítjí z víkendu na víkend. A víkendy plynou. Navíc nebezpečně rychle. Co jsem se vrátil z Brnka, není víkendu, kdy bych nevypadnul z Las Palmas. Někdy autem, jindy lodí, pěšky, s lanem, bez lana. Vždycky ale s fajn lidima. Janoc, Jára, Mája, Rada, návštěvy, lidi co mě svezli nepočítaně autem, jména a místa. La Gomera, La Palma, Tenerife pod Teidetem, Tejeda, Ayacata, Fataga. Všechno by se to mohlo prolínat a splývat a přitom si pamatuju každej kousek každýho takovýho skvělýho dne. 

 

Radovo ráno

Skály dělají ženy šťastné

Teď naposledy to byla sobotní Tamadaba a nedělní Sorrueda. Lezení. Ryby a pínie. Mádžo a mech. Rosé, chorrizo a mačkací mliko. Radost. Tolik radosti. Rada. Má radost - má radost. Rada má dost. Přijel Liberec a půjčila se auta na klasické kolečko a la cumbre. Na tyhle kolečka jsme my Kanárci už trošku vysazení, ale příležitost upéct rybu v píniních... to se nesmí propásnout. Hlavně si konečně zalezem na Tamadabě. Vyhlášená to oblast, zabírající 50 ze 125ti stránek v průvodci. 16 sektorů v píniovém lese ve výšce 1200 m n.m. Lezení a skála zase trochu jiná než jinde na ostrově. Barvou, mechem, polohou, charakterem lezení. Vylezli jsme si je tři cesty, bylo dost chladno a málo času. Na tamadabské stěny klidně na celý víkend. Jak řikám, sektorů spousta, chce se to zorientovat, zdomácnět, jak při hledání tak lezení. Krásnej slunnej den a my klepem kosu ve stínu skal, chvíli i v mracích :) Rada z toho má velkou radost. Majule taky, hlavně z lezení. Já mám radost z nich. Parádně zabojovali, já jsem si příjemně, na seznámení zalezl. Spaní jako obvykle skvělý. Lubina výborná. A jako obvykle nás ráno na desátou přišel pokárat kovboj v klóbrcu, ale mě s Radkem si nepamatoval, což bylo fajn. Takže klasické perdona, no lo sabía. 

Večerní Tamadaba

Ráno si střihnout tamadabský okruh a pak už vyrazit exkluzivními serpentinami přes San Bartolomé do Sorruedy. Rada z těch zatáček byl nějaký volaký a vůbec, ty neděle budeme muset ještě vypilovat. Ale nakonec joo, dobře jsme si zalezli. Výheň jihu jsme si moc neužili, jelikož Sorrueda je klasické barranco a cesty jsou na té straně, kde je odpoledne stín. A ač se to nezdá , je pořád ještě únor a tak ve stínu je celkem fryšno. Co se lezení týče, shodli jsme se, že Fataga je lepčejší, ale i tady se najdou dobré kousky. 

Frío por Culo

 Na vlnách M80 jedeme tmou domů. Ty dva dny jsme pak spláchli třema malýma v Bote.