La Escalada en Gran Canaria

Dnešní večerní promítání místních matadorů v rámci sešlosti VII Semana de la montaňa tady v Las Palmas mě konečně přinutilo přihodit trochu špetky do lezeckého mlýna. 

Lezení na Gran Canarii je. Je ho tu i relativně dost. Dokonce se dá i slušně vybrat podle gusta každého. Bouldering, neboli escalada de bloque (ještě španělštěji zní búlder), lano (escalada deportiva) nebo trocha těch vías clásicas. Ovšem né vše je dobré tak jako třeba v Krase. Je potřeba se tím trošku probrat, tak si v tom poťapkat a zjistit co je dobré a co nebrat. 

K tomu může napomoci kletrfírer. Ten místní se jmenuje Gran Canaria - Guía de escalada deportiva. Do minulého roku žádný průvodce v podstatě neexistoval. Tento nový slibuje za 22 Euro více než 750 cest, 50 sektorů, 15 oblastí. Formát A5, čítající nějakých 140 stran poměrně dobře popisuje oblasti a cesty pomocí fotek. Nechybějí ani souřadnice nebo třeba i čísla linek autobusů. Je zde i malý slovníček s lezeckou hantýrkou a nezapomělo se ani na deníček, který je přímo v průvodci. No není to krása? Vylezeš cestu a hned pod skalů zapíšeš do deníku za jedna. Průvoda je proložen spoustou barevných fotografií ukazujíc vysportované nachos, ale i pankáče, Steva McClurea, matky od dětí a  plešouny jak drtí všechno od 6a po 8c. 

http://climbincanarias.com/guia.html

Realita je však trošku jinde. Většinou to poznáte až dyž jsme na místě. Jako první nás zaskočí samotný přístup k sektorům. Hlavně pokud jedete busem a nevíte přesně kam a neví to ani ten chobot za volantem. To se pak třeba ocitnete na mostě a ne dole v údolí nebo naopak dojdete pod útesy, do kterých se dá ale jedině naslaňovat. Dále nás může zarazit výška stěn. Ta bývá třeba i osm metrů. Z průvodce to není moc patrné, ale mějte na paměti, že ostrov je malý a tak i stěny můžou být malé. Vlastně opravdu za to (sportovní lezení) stojí čtyři oblasti: Tamadaba, Fataga, a Roque Nublo. No dobře, tak teda i Sorrueda. Výhodou je, že každá z těchto oblastí je jiná. 

Tamadaba je rozlehlá. Zabírá třetinu průvodce. Je v lese v tisícimetrové výšce. Může tam být tedy příjemně, stejně tak ale i pěkný humr. Spousta cest, všechny druhy lezby. Moje favoritka. Super plácky na spaní a večírky, spousta grilíků. Na druhou stranu je to něco jako národní park, tak na spaní je třeba povolení, nemá zde lézt více jak 30 dvojek zaráz ve všech sektorech a podobně. Nedivím se, že veliký kemp ze 70.let zeje prázdnotou a chátrá. Ale mám dojem, že praxe je naštěstí jiná. Večírky bez povolení nám tam zatím prošly, tak s lezením nemůže být problém.

Tam někde nahoře

Roque Nublo je ikonou. Sedmdesátimetrová věž na kterou vede spousta cest. Nejlehčí je La Alemana za 6b+. Něco sport, něco klasika. V průvodci jsou však popsané jen cesty vedoucí na Žábu - na sousední útvar. Příjemné prostředí, delší nástup, většinou dost lidí. Dá se machrovat před mnohonárodnostním publikem. Nacházíme se ve výšce kolem 1700 m = počasí všelijaké. 

La Rana y Roque Nublo

Fataga je fajn. Vyloženě sportovní oblast, pás skal o délce tak 2OOm. Cesty jsou i relativně vysoké, tak do 25 metrů. Příjemné lezení za lišty, bočáky. Dopoledne praží slunce, odpoledne je ve stínu až chladno. vybrat se dá z 90ti cest. Od položených kolmáčů až po pořádné převisy. Bohužel některé dardy jsou teslé nebo hůř - je zde nalepených pár chytů. Skála je místama velmi hladká, jen s lištama nebo spárkama. Barva jak v Utahu. Opravdu dobrá oblast.

 - pokud chcece dělat fotky při lezení na Fataze je dobré, mimo fotoaparátu, vzít s sebou i paměťovou kartu -

Sorrueda bude podobná jako Fataga, ale je zde více kratších cest.

Mezi další oblasti patří obtížné terény převisu Salto del Perro, Candelilla, při severním pobřeží jsou potom slabší kousky jako Barranco de Moya, Quintanilla, Cenobio, Costa Ayala, Los Baňaderos,... 

Ve spoustě oblastí jsem ještě nebyl, takže neručím za žádné informace, které jsem právě napsal. Klasiky nechám klasicky na později. Jedu si teď poťapkat do zadních sektorů Barranco de Moya. Je to totiž busem kousek...