El viernes Jodido

Hijo de puta el Cenobio de mierda nunca jamás!

Zatímco Asu sumíruje sezonu, malej Švihy dává tři 9- a brněnská blatíčka se těší na Mejcup, prodírám se rákosem a kaktusama vstříc nejhoršímu boulderingu co jsem snad zažil. 

Řítím se vstříc lezení

Vypadalo to na nejbližší kvalitní buldrování od LP. Průvodce visí na netu a slibuje slušné množství šutrů pestré obtížnosti. Klasická otázka jak se tam dostat a kde je zastávka byla zodpovězena v momentě, kdy jsem vystoupil na Puente Silva, 125 metrovém mostě a potřeboval se dostat přímo pod něj. Po hodině bloudění v banánových plantážích nacházím správné údolíčko. Na jeho konci jsou šutry a skály na lano. Cesta nepatrná, ale určitě je to ona. Končí. Nebyla. Dementi v pruvodovi píšou, že cesta je na pravé straně, ale ona je támhle na levé. Sice malá a strastiplná, zato delší cesta. Často si ji musím vymyslet, abych se vubec dostal dál. Una putada. A hle, támhle naproti je ona cestička ke kamínkům. Jen to tady tak přejdu tím korytem... Vracím se. Vytočený tady šaškuju minimálně hodinu, abych pak za 1O minut došl po správné cestě až na konec barranca. 

Jeden z mála pěknějších kamenů

Marně se orientuji v průvodovi, většina kamenů nemůže ani existovat, zbytek nenacházím a to málo je těžké a já jsem slabý. Jeden by se až zeptal: Proč tak špatně lezeš? Ztrestám teda dva problémy (jeden z nich za pět), posvačím a pomalu se vracím. Největším zážitkem jest Filip, Tenerifeťan, který mě hodil do Las Palmas. 

Jinak oblast nabízí kolem 25ti cest kolem francouzského stupně 7 a 8. Cesty jsou nezvykle dlouhé, matroš je zvláštní, docela hladký. Podle průvodce je tu jedinné 8céčko na ostrově. Hladká hrana Meneo Canario, na které si před pár lety vylámal zuby i Chris. Teda při onsajtu, druhym pokusem to tam poslal. Přelezl to i McClure, když se tu schovával před anglickým počasím.  

Meneo Canario, 8c