Stále hledáme nové spolubydlící. Čísla v telefonu už se mi pletou, nikdy pořádně nevím, s kým mluvím. Nadějně vypadající Slovinky (ve smyslu spolubydlení) se u nás zastaví ještě v neděli večer a už zůstanou. Nicméně než se uloží ke spánku, odhalují drobné nedostatky pokojů, postelí, matrací a sousedů, které čekají na odstranění. Takže já spím tu noc v obýváku na zemi, zatímco jedna Slovinka si hoví v mém pokoji a druhá prý nemohla spát, protože je zvyklá dívat se z okna a navíc soused nad námi v noci občas „zachrchlá“. A to ještě kvuli ní musím na poslední chvíli bosou nohou zašlápnout švába, který si to valí skrz obyvák! V pondělí večer, když se vrátíme ze školy, jsou už pryč i s kufry. Nejvíc mě na tom zamrzelo, že kvůli nim jsme museli odmítnout italského sympaťáka Andreu. V průběhu týdne se zastaví ještě Elena, Španělka, na rok studující v Las Palmas. Zase to vypadá, že už je jistá, nakonec si našla něco jiného. Čím to jen může být? Pravda, pokoje jsou na naše poměry poměrně tmavé a novou linku či luxusní koupelnu taky nemáme. Takže zalovený Erasmák tady bydlet nebude. Ale jsme levní J. To znamená, že hledáme nejlépe Španěla, těm tady celkem jde o prachy a navíc jsou zvyklí na temné místnosti, nebo někoho, komu jde vyloženě o prachy. Tzn. Čecha, Slováka, Poláka,… A ono jo! Představuji Vám našeho nového spolubydlícího Piotra z malého městečka na severovýchodě Polska. Jeho svéráznost budiž vysvětlena tím, že je student informatiky. Poučeni Slovinkami chceme Piotra zkasírovat co nejdříve, ale chlapec nám dává 150 Zlotych s tím, že ještě nemá žádné peníze ze stipendia.
Žádné komentáře:
Okomentovat