středa 27. dubna 2016

¿Si tuvieras un día en el Paraíso, que harías...?

-dar un paseo por Las Canteras
-respirar la sal y el viento marino
-desayunar en San Mateo
-tomar un leche leche en Casa Melo
-subir las paredes de Ayacata
-comer bien en Tejeda
-beber cerveza en la terraza de las terrazas
-contar estrellas bajo el Aserrador


Mezi podzimními zájezdy se mi povedl i jeden jediný den v Ráji. Připlujete večer lodí, druhý den zažijete všechno, co jste zažívali během celého dlouhého roku a další den ráno šedesátkou na letiště a je po všem. Když usínám v horách na terase ani už nevím, co je sen a co ne. Je to dva a půl roku, co jsem byl doma na Gran Canarii naposledy. Je to hrozně dlouho, na druhou stranu, když se potkám na Canteras s Janocem, je to jako bych byl tak týden dva pryč. Hola hermanito, hola tío... Další víkend, tak další lezení, asi zase Ayacata ne?
Nasát noční moře na Ciceru, trochu se vyspat a brzy ráno a la cumbre! Stavit se na snídani v baru na autobusáku v San Mateu, lecheleche, zumo y bocadillo de lomo, porfavor.
Je krásnej den (jak jinak), v Ayacatě ještě zásadní zastávka v Casa Melo, barman mě poznává jak kdybych tam fakt týden nebyl. Prolustrovat skicy, helemese, přibylo pár nových cest. My jdeme vylézt Imidauen. Konečně.


Las Tres cuevas - Vía Imidauen


Cesta Imidauen je zdejší velkou klasikou. Prvovýstup udělali ayacatští pionýři Juan Cano a Juan Aguilar (jak jinak) a vede přes tři výrazné jeskyně. 140 metrů, 6 kratších délek, to už je na Ayacatu docela pěkná štreka. Auto, totálně počmárané zevnitř rtěnkou Janocovy holky, jsme nechali před Casa Melo, na baru prostudovali co je nového v originálních topech, zkoukli naši linku a vyrazili. U výrazného nástupového mandloně jsme se tentokrát nenechali zmást linkou nových nýtů a nastoupili bordelem více vpravo.  


První délka je úplně čistá, jen na štandu je starý nýt po prvovýstupcích. Druhá délka tě už zavede do stěny. No jasně, zase ta vůně, zase ten vzduch a hlavně zase ten prapodivný kámen, na který je potřeba si znova a znova zvykat. Pružící duté lišty, místo stupů bouličky a nebo ony lišty. Takhle i pětka překvapí. Sic v rozpacích, ale zase ten pocit, že jsem tu byl někdy minulý víkend.



Štand u první jeskyně, pak krátká překvapivá délka pro hermanita a jsme ve velké prostorné jeskyni. K pohodě nechybějí sušenky Prince, které vlastně nikdo nemá moc rád, ale vždycky je máme s sebou. Spíš bytí a zírání, než lezení. Cesta je moc pěkná, nad námi na nás čeká úžasný dlouhý kout se skobou, nejhezčí část cesty. Ale dáváme si na čas (neplést s nachos). Ayacata je malé a pro někoho úplně obyčejné místo v kopcích, pro mě je to pojem. Sector de los Fantasmas, Casa Melo, silnička k Las Ninas, noci pod mandloňem, dny ve stěnách...



Kout se spárou přechází v další délce ve spárokomín, který ústí přímo na vrcholu. Slaňák ani nehledáme, sestupujeme přes všechny stěny traverzem zpět do dědinky. Spadené jehličí klouže jak led a ledové pivo s několika chody zase kloužou do bříška v Tejedě. Co Tropical, to vzpomínka na starý časy . Nee, tolik piv to nebylo.


Výstupové komíny
Chladnou noc jsme přečkali u Janoca v Los Pérez a snídani jsme utrpěli zase v baru na nádru v San Mateu. Na kafe za námi přišel Álex a jako bonus jsme potkali i bombera Fernanda. Nic jiného bych snad ani nečekal :) Prostě Kanárky...