Nueva vivienda!

Co jsme si ve čtvrtek přáli, to se v pátek stalo. Přes den to zkoušíme v místním duchu – nic nedělat, nic neřešit. Dlouho spíme, po poledni jdeme na pláž Las Canteras. Zevlíme, pojídáme meloun, džus a chodíme na lajně mezi palmami. Tuhle zábavu nám ale kazí benga na bajku dřív, než jsem se na tom naučil stát. 

 

V šest přijíždí Markéta Balatková, nebo Lepíková nebo jak. Naše kolegyně Pak jdeme na obhlídku onoho starobylého bytu, šest ložnic, obývák, dvě koupelny, kuchyně, balkónek, kumbál velikosti malého pokoje. Seňora Carmen, zvaná Doňa Broňa, a seňor Manuel (jak typické) jsou staří milí lidé. Když zaplatíme hned, mužem hned bydlet. Nu dobrá. Valíme do města na maty. Poměrně obratně seženeme ve třech lidech padesát tisíc a vyskládáme je Manuelovi na stůl. Y ya está! Manuel shrábne peníze, Carmen sbalí své dva pudlíky a jedou na jih, mají tam další byt. Smlouvu pak dořešíme na severu, tady v Las Palmas. Mají tu další byt. Šestiposchodový. A ještě dalších asi dvacet baráků. Už je fajn, už je klid. Posedíme na balkoně do tří do rána, Radek má narozky, dostal nový byt.

Mája leští kalhotkama

Rada zase trenkama

El salón