Costa Alaya

První zprávy z lezeckých oblastí! Západním směrem od Las Plamas, podél severního pobřeží, je několik oblastí. Začněme zvesela. Svého cantabrijského spolubydlícího Roberta jsem vytáhl na lezení, že pojedeme busem tady do nejbližší oblasti, která je hned u moře. Poté co nás šofér vysadil uprostřed ničeho, daleko od toho co by mohlo vypadat jako lezení, nám došlo, že zastávka Costa Alaya asi nebude odpovídat i lezecké oblasti Costa Alaya. Tak si to šinem podél útesů a po delší době se ocitáme v oblasti. Ovšem pod ní. Humrem se škrábem nahoru, abychom následně mohli naslaňovat do cest, jak říká průvodce. Jedná se totiž o útesy čnějící přímo z moře. To se zas nelíbí Robertovi, že se musí spustit do pekelné díry dřív, než vůbec začne samotné lezení. Pravda, nikdy předtím nelezl, neslaňoval, grigri v ruce, půjčený sedák a lezečky v něm důvěru příliš nebudí. A když se koukne dolů na vlny tříštící se o dvacetimetrové útesy, je mi jasné, že dneska vylezeme tu jednu pětku co je dostupná bez slanění a půjdem na pláž. Na fotce v průvodci vypadá tahle cesta velkolepě, ale jde o plotnu velikosti Poslední v Říčkách. Avšak borháků je tam jak na Bajerce. Cvaknu první a Roberto na mě volá, ať si sednu, že chce zkusit, jak funguje to Grigri. Srdce deníkáře v ukloněné pětce mě sednout nenechá, nicméně v prvním rajbasovém zvedu lámu bočák na hraně a prst levé ruky v jednoprdě mi vytahuje šlachu až z lokta. K Robertově radosti sedím v laně a píšu si nula bodů. Borec si to vyleze za mnou, je nadšený, ale útesy prý nee. Odpoledne na pláži pak bylo taky dobře. Tak to bylo mé první lezení tady, už vím jak bývá Petříčkovi, když na něj padnou chmuryJ Nicméně teď to může být jenom lepší!
Oblast je hodně znouzecnost, nejpřitažlivější je asi to prostředí. Zalézt se tady ale dá, je zde 17 cest V až 7a dobře odjištěných rezavými nýty. Zábava tak na půl dne, ale kousek jsou útesy nadějné na DWS nebo alespoň na skoky do vody. 

fotky doplním později