pondělí 4. února 2013

Ayacata na pozadí rozkvetlých mandlí


První víkend valíme do hor. Lezení a fiesta, fiesta a lezení. Nakonec z fiesty moc nebylo a z lezení vlastně taky ne. Ikdyž...


Už v pátek odpoledne jedeme známým busem 303 a 305 přes San Mateo do Tejedy. Autobus odjíždí za dvě minuty, tak volám Chuchanovi kde je a on že prej v hajpru. Klasika. Nakonec nastupuje na další zastávce, v ruce sušenky, hrozně cool, ale triko propocený :)
Při přestupu bus do Tejedy nějak nenavazuje, tak dáváme kafe ve sklince a vklidu čekáme. Pak přijíždí další bus z Las Palmas a šofér teda píše smsku kolegovi, jestli z těch hor dorazí nebo ne. A že prej se mu rozbila kára. Za nějaký čas jedeme náhradní dopravou a když míjíme ten rozbitej bus na kruháči, tak se šoféři s kasou v ruce střídají a můžeme pokračovat dál. Trošku jsme zapomněli, jak zákeřné jsou zákruty vedoucí do hor a jací závodníci sedí obvykle za volantem těch modrých autobusů.

Z Tejedy nás Janoc vede nádhernou pěší cestou, která se vine pod Roque Nublem a spojuje Tejedu s Cruz de Timagada. Vůbec jsem o této cestě nevěděl a o to víc se mi v ten podvečer líbila. Na pozadí Roque Bentaygy kvetou nádherně vonící bílé květy mandloňů a zbytky sluníčka vybarvují prudké svahy tejedské kaldery do ruda. Až za tmy dojdeme k Janocovi do Refugio de los Peréz a po jídle zalehneme zase na té boží terase. Tam kde je ke hvězdám blíž.

Ráno mažem do Ayacaty, do sektoru Rincón de la Yeray, topo nemáme, ale něco si pamatuju z netu a cesta Totufo by měla být i z doslechu fajn. Dáváme na rozlez nejdřív jednodélku Diedro Aitami a mezitím přichází nějaká dvojka lezčíků, která si po krátké konverzaci myslí, že jsem Brazilec. Jen nevím, jesi mi to má lichotit, když Brazilci mluví portugalsky... Nicméně nám rozmluvili Totufo a doporučili El Pino. Nevím přesně, kde to je, prý někde za rohem, kolem borovice. Zajímavé je, že když člověk neví přesně kde se nachází, tak popis cesty (nebo případné topo) si interpretuje tak, že to sedí i na největší humr skálu, která se rozpadá pod rukamanohama. A když už jde opravdu do tuhého, tak dojde i ta trocha nýtů, která neustále lákala k dalšímu postupu vpřed. Jako by si tu cestu už rozmyslel i sám autor.

Ranní Timagada z terásky



Lepší pivo a papas v hrsti, nežli šutrák po hlavě a tak pádíme do báru Casa Melo na občerstvení. Ještě vlastně nemáme nic odlezeno, Mája si skoro ani nesáhla na skálu, tak si ještě vyběhneme Espolón Friqueli - pět krátkých délek pilířem. Sice krátkých a celkem lehkých, ale pořád pět. Po druhé délce nám dochází, že za světla se do Tejedy na fiestu nedostaneme. Vlastně ani na zem ne. Ale dolů už to nejde, sestup vede přes vrchol a hlavně přes zákeřnou ferratu La Baviera. Ta vede ve žlebu hned vedle pilíře, ale za tmy je to trochu oříšek. Mája je nicméně statečné děvče a proto už (!:)) v osm večer balíme fidlátka a uplně hotoví sjíždíme do Tejedy na fiestu Almendro en Flor. Verbenu už ale nezvládáme a o večírku do čtyř do rána si necháváme jen zdát (na zemi v baráku u mamky Yéčka). Ale vůbec to nevadí, jsme rádi, že už můžeme zavřít očka.
V neděli je zima, fouká a trochu prší. Projdeme rustikální trhy, všude spousta lidí, ochutnáváme pár dobrot a unavení jedeme domů.


2 komentáře:

  1. Escalada jako dycky ne?
    Dneska sme malem vyfasli pokutu za bezsedak...prej 20tycek....:)
    Zkousis Bracketing a HDR?

    OdpovědětVymazat
  2. co je bezsedak?
    Kolouch

    OdpovědětVymazat