Člověk si jede zalézt a ...

 ...nachodí bezmála třicet kilometrů. 
Nakonec se procházka stala hlavním bodem programu. Me gusta caminar...

Cruz de Tejeda - Artenara - Tamadaba - Presa Los Perez - Valle de Agaete (Los Berrazales)

Ve čtvrtek navečer nás bus vyflusne na Cruz de Tejeda. Nakonec se místo stopování na Tamadabu projdeme pěšky (netušil jsem, že až na Tamadabu). Kufr se zvedá, ale to se rozchodí. Hnedka pěkně svižně do kopečka podél tejedské kaldery na vyhlídku Degollada de las Palomas, která je nám notoricky známá z autovýletů. Dál cesta stoupá směrem k nejvyššímu vrcholu severní části ostrova Montaña de los Moriscos (1774 m). Dost se honí mraky, na Cruzu je vidět, jak se masa mračen snaží dostat přes průsmyk a vlít se do Caldery de Tejeda. Ale nějaká neviditelná síla je vždycky na hraně zastaví a do obřího kotle mraky nepustí. I Los Moriscos jsou už v mlze když procházíme pod jejím vrcholem. Náhle zase mraky zmizí. Vylézám si na dvacetimetrovou skalní jehlu, která ční nad obrovitánskou propastí. Z náhorní strany je to kousek, ale z vršku koukám do stametrové propasti. Je tu i vrcholová knížka z roku 1967, napůl shnilá. Poslední zápis do ní udělala tužka v roce 1998. Je to docela zážitek ten vzduch okolo. Cestou dolů potkávám pětačtyřicetiletou rezavou skobu a shnilou smyčku. Skalní věž se pravděpodobně nazývá Picacho, ale to snad ví jenom místní. 

Ve skále o kousek dál jsou vykutány jeskyně Cuevas del Caballero. Několik jeskyň přírodního původu bylo pozměněno a upraveno. Jsou spjaty s původními obyvateli Gran Canarie. O jeskyních se traduje, že měly náboženský, rituální účel a kolují řeči o ženách, které zde praktikovaly čarodějnictví. Dnes na jeskyních nic mystického není, jsou uzavřené mříží a archeologické nálezy se taky nekonaly, jelikož jeskyně dříve opakovaně využívali pastevci. Jdeme raděli dál, sluníčko se už sklání a do Artenary dorazíme akorát se západem. Zalehneme u cesty směrem na Tamadabu a konečně spíme venku. Noční zima a vlhko mě opět překvapilo, ale nebudu nosit přece bundy a boty, když jsem v Africe :) 

 

Na Tamadabě leží mlíko, les a skály jsou plné mokrých mraků a mlhy. No na lezení to není. Na chození taky ne, protože vidět nic není. Je to tak na to jet do Palmásku. Ale jedenáctá rozhoduje a dělá se docela hezky, dokonce i slunce svítí. Ale vždycky jen na chvilu, pak jej vystřídá hustý mrak, že nevidíme ani na délku lana. Ale něco vylezeme, něco ne a večer jsme docela příjemně utahaní. Se západem sluníčka mraky mizí, stejně jako včera a je nádhernej večer. Noc strávíme v osvěčené jeskyni, která nás chrání před ostrým svitem měsíce. Brzo však přijdou mraky a donesou opět spoustu vody, aby v zápětí svítily zase hvězdy. No hold Tamadaba v zimě. 

V sobotu ráno se Majule probouzí do pracovního dne, máme sraz s Červencem (kolega z práce), který doveze partu univerzitních pracovníků předdůchodového věku a spolu se vydáme na výlet do údolí Agaete. Všichni jsou dost vystajlovají, pláštěnky, bundy, čepice a já - dvoje ponožky v sandálích - se cítím trochu nepatřičně. 

Borovice v mlžném lese jsou pokryté lišejníkem (liquen) od koruny po kořeny. Lišeník visí ze stromů jako cáry starých fousů. Jakoby se tudy přehnala velká voda. Tenhle cár vlasů na stromě možná nepůsobí vyloženě jako ozdoba, ale jsou si navzájem užiteční. Strom vytváří životní prostředí pro lišejník a ten mu na oplátku zachycuje vodu z mraků a po kapkách ji dávkuje kořenům oné borovice. 

Jarrón

Dole, již pod Tamadabou, u přehrady Presa Los Perez se nachází poměrně nový sektor sportovních cest (pracovní název sektoru je myslím "Sin Alma"). Je zde jen pár cest, ale takhle z dálky to vypadá docela zajímavě. Prochajdu končíme v Los Berrazales v údolí Agaete. Je to jedno z mála míst na Kanárských ostrovech, které se označuje jako údolí. Půda v Agaete patří k těm nejúrodnějším na ostrově, pěstuje se tady i káva. K úrodnosti půdy přispěla dávná vlna tsunami, která vznikla po ohromném sesuvu části Tenerife. Vlna zasáhla údolí a nahrnula do něj obrovské množství mořských sedimentů. Dokazují to mořské fosílie, které se našly hluboko v údolí.

My po těch pár dnech a mnoha nachozených kilometrech máme nohy jako ty fosílie.

Presa Los Perez. Vlevo dole nový sektor