Tamadabadabadaba

V průvodci píšou, že kvalita skály je perfektní a výhledy z některých sektorů jsou neuvěřitelné.

Kvalitu skály jsme ověřili minulý víkend. V zimě a mracích. Ale jak je to s výhledama jsme neveděli až do posledního víkendu. A říkám vám, jsou opravdu neuvěřitelné! Z morálního hlediska ani nevím, jestli tuto víkendovku publikovat, jelikož tím akorát naseru kamarády truchlící v ČR. Ale co, troška pošťouchnutí nikdy neuškodí. Navíc potřebuju navnadit Mrndu, jehož autem bych se tam  další víkend rád dostal :)) Takže kamaráde, ti řikám, je to bomba!

Statistika nuda je, ale přece jen: 16 sektorů, 300 cest más o menos, 50 stran v průvodci. Kolébka sportovního lezení na Kamárech, minimálně na Gran Kamárii. Stěny vynikají pevností, struktura je často naprosto neuvěřitelná. Skoro jako Labáček. Převládají kolmice a převisy. Na místní poměry odjištěno občas odvážněji, na naše poměry uplně na klid. Zatím jsme lezli jen v sektoru Camino a tuto sobotu i v sektoru Lomo Caraballo. Druhý zmíněný je naprosto exkluzivní záležitost, spousta cest, celé odpoledne na sluníčku. A od slaňáku neuvěřitelné výhledy, tím spíše, že na Teide. Skály na okraji píniového lesa spadají prudce dolů do kilometr hlubokého udolí a tak, přestože cesty nejsou nějak extra dlouhé, naberete úžasnou expozici. No byli jsme z toho všichni uplně hotoví! 

Nejvíc teda byla hotová Mája, která, když dolezla skoro ke slaňáku, skočila raději dolů a solidně se prolétla. Ještě si stihla zacpat oči a zavřít nos. Jekot, že tuhla krev v žilách. Prej to slyšel i Rada, toho času serfuje na Canteras. Chtěl zavolat co se děje, ale prý neměl kredit :) Holt první tlama, polet, držka. Ale věřím, že co ji nezabije to ji posílí.

S nejúžasnějším západem slunca jsme smotli lano a šli udělat véču na ohýnek. Teplý den jsme završili teplou nocí v jedné z parádních jeskyň. Svítil měsíc, hvězdy, Orion, pínie pročesával svěží větřík. Ráno snídaně šampionů - Cuña a sojový mlíko a jde se zase na věc. Den vymalovanej stejně jako včera, jen už není tak čistej vzduch. Lezli jsme zase v Caminu, JArda tam ještě nebyl, já jsem vytřepal nějaké 6c a pak jsme kompletovali lehčí cesty v sektoru. Moc jich tam není :) Sektory jsou trochu blbě najtelné, chce to trochu pohledat, projít se a pobloudit. Ale pak člověk najde opravdu klenoty. 

Na paloučku jsme dali ještě nějaká pivka, chorrizo, poslunili se. Pak mávli na první dvě auta co jela a svezli jsme se až do San Matea na chálku k Mexičankám. Balatkovi jeli s hasičem, já za nima se záchranářem s 30ti letou praxí. Cítil jsem se bezpečně:) Burritos, nachos nebo co jsme spláchli ještě dvěma kousky a akorát jel bus. Tady už to tak prostě do sebe zapadá...

Dobrou noc