Que pasa, marica?!

Poslední tři týdny jsem byl tolik zaneprázdněn školou, měl jsem tolik úkolů, seminárek, slohových cvičení, projektů, prezentací, teréních cvik, praktických laboratoří a dalších podobných, pro studenta Erasmu v Las Palmas již naprosto všedních úkolů, že nezbýval ani kousíček prostoru pro psaní mého milého deníčku.

A co se tedy ještě mimochodem událo v uplynulých třech týdnech? Zaprvé se naplno rozjelo jaro. Slunko nám dovolilo podiktovat trochu na pláži, ukázat naše do bronzova opálená těla, ale jen na vteřinku, pak je honem schovat pod neopren a vlézt do té ledové vody (zatím kolem 18 stupňů). 

Na fotkách nejsme, protože jezdíme a na focení nezastavujeme

Na závěr Radek těsně předtím, než se zabodl špicou do vody a vlna ho semlela

A pak přijeli kluci a holky od Ostravy po Brnko. Maricas přijeli rovnou na Moganbloc 2012 - největší boulderové závody v Atlantiku od britských ostrovů dolů (zeměpisec by řekl nahorů). Řekl bych, že zastoupení Čechů bylo letos vyšší než obvykle a pořadatelé nám to dávali i pěkně najevo, zejména děvčatům. Partičku doplnil ještě chicharerro Pepe a chuchan Janoc. A tak bylo veselo. 150 závodníků, 100 boulderů všech obtížností a asi 1000 stupňů na slunci. Atmosféra byla fajn, sic v českém táboře poněkud unylá, nejspíš vlivem teplotní eskalace, ale Pítr Pokačíno svým ke kalor dokázal pěkně rozhecovat....rozhicovat. Ostatně nakonec to byl právě Pítr, kdo vyhrál na kvantitu. Ve své děkovné řeči do mikrofonu nezapomněl vysypat veškerou svoji slovní zásobu (čili ke kalor) a skromně se vrátil ke svému pivklu. To už jsme byli po výborné večeři, kterou jsme dostali, poslechli si ještě povídání a promítání jednoho matadora (Pokáč nám překládal) a nevyhráli žádné ceny v tombole. V neděli se jeli Češi projet po ostrově a my s Janocem a Pepem jeli do Tamadaby.

kanárský způsob jištění

Štěpánka zaříkává svého šampióna

Tenhle marica smotnul brko a ukázal nám sílu bylinek

Teplota i sklon oblin 45 stupňů

Pok v neuvěřitelné jarní formě

 

 

obyčejný západ na Tamadabě :)