V rámci pracovního výjezdu na Kanárky, konečně i jinam než na Lanzarote a Fuerte, jsem se skupinou dvaadvaceti namakaných nohou a jedenácti příjemných společníků zavítal na Tenerife. Po letech zase tam, kde je dobře. Tam, kde modrá je teidecí, kde huevos nejsou jen vája a kde skelety nejsou jen kuřecí. Tam, kde z vyhlídky Pico del Teide dohlédnete až na El Hierro, na konec světa a kousek dál. Tam, kde je Punta Teno a prastará Anaga.
A právě pohoří Anaga je pro mě nově(znovu)objeveným klenotem. Za ten rok v Ráji jsem tam strávil jeden jediný boží den. Bez jakýchkoli vědomostí o čase, prostoru a souvislostí jsme tehdá sešli z hřebene na jih, až do baru v San Andrésu. Ale teprve když se sejde z hřebene na sever, to se teprve dějí, panečku, věci...
A mí me gusta caminar...
Chamorga - Cruz del Draguillo - Casas de Tafada - Las Palmas - Faro de Anaga - Roque Bermejo - Chamorga
Cestou na Pico del Teide dostávám zpětnou vazbu: "Tady slibujete, že dvoudenní výstup na Teide je zlatým hřebem programu, ale tohle je spíš taková procházka...". Chcete výlety? Dobrá tedy... Tímto okamžikem, se výstup na nejvyšší horu Španělské koruny, stal tím nejjednodušším výletem zájezdu :)
 |
| Canarina Canariensis |
Chamorga je poslední dědinou, kam vede silnice. Je to konečná pro asfalt, který už cestou do vesnice byl párkrát přerušen sesuvem bahna a šutrů po posledních deštích. Vesnička je klasickou ukázkou kanárského venkova. V této původně guančské osadě žije 47 osob (v roce 2006 dosahovala zdejší populace dokonce 56 osob), je tu jeden bar, ve kterém dělá jedna starší paní dva druhy jídel: maso a zeleninu. Ale naprosto famózní a za ještě famóznější ceny! Ale nepředbíhejme, do baru Casa Álvaro se dostaneme až za nějakých osm hodin a x kilometrů. Hned za dědinou stoupáme na Cruz del Draguillo a taky ztrácíme dva členy. V hlavě mám připravenou trasu, v GPS taky, ale zase ta chuť zkusit něco víc... Dělníka pralesa se ptám na stav stezky vedoucí dolů k pobřeží k zapomenuté dědině Las Palmas (to není ta na Gran Canarii). Přecijen před pár dny mohutně pršelo a koneckonců pán s mačetou v ruce opravuje strženou cestu, která je nyní nepoužitelná. Naštěstí to není ta naše. Ta naše vede někde támhle z kopečka:
Pán říká, že dolů se dá sejít dobře, ikdyž
cesta je "občas trochu strmá"... y que le gusta caminar.
U Casas de Tafada přichází tedy zásadí rozhodnutí. Jasně, mohli jsme zůstat
nahoře na hřebeni a vklidu dojít k majáku, vykoupat se na pláži a být dřív v
baru. Ale řekli jsme si ne. Jdeme dolů kamsi na konec světa. Skupina se rozpadá
již záhy :) Někdo bojuje s trny, někdo hledá další cestu, někdo bloudí kdesi
vzadu. Čekám na zbytek skupiny, zatímco Tres Jorges a další se probíjí pralesem
Anagy dolů k moři. Brzy se ztrácejí kdesi v porostu, ti vzadu nikde a já stojím
sám nad jakousi propastí. Není to úplně ten pravý moment, který by průvodce
vyhledával :) Nakonec se všichni scházíme dole v Las Palmas, lidi doškrábaní,
ale kupodivu spokojení. Bezva skupina :)
Do Las Palmas nevede žádná cesta, která by byla sjízdná. Nevede sem ani
žádná pořádná cesta, která by byla dobře schůdná. Jen oceán postupně ukrajuje
vysoké útesy a odnáší si je. A přesto je zde několik domů, ve kterých žijí
lidé. Někteří jsou sice trošku podivní, ale přátelští. Nechápu nic.
Pozůstatky terasovitých polí jsou evidentní, ale většina leží ladem. Nejbližší
větší civilizace je Taganana na západě. My pokračujeme na východ k majáku Faro
de Anaga. Když už nám celkem dochází voda, teče přes cestu krásný vodopád. No
jo, na Kanárkách to takhle prostě funguje. Maják je už nedaleko. Je z roku 1861
a jako jeden z mála stojí zachovalý ve svém původním stavu. Dokonce až do
devadesátých let fungoval na petrolej, předtím se ve věži pálil oliváč.
Z majáku "už jenom seběhneme dolů", na pláž už nemá nikdo ani
chuť (ani čas:)), ale na pivo do baru jdeme naopak svižným krokem. Stoupáme asi
hodinu nekonečným Barrancem de Chamorga až se konečně objevíme přímo u baru. U
starší paní z Casa Álvaro objednávám šest porcí masa a šest zeleniny, ale prý
jdeme pozdě a už má jen zbyteček. Ok, tak teda ty zbylé tři a tři porce,
porfavor. Paní donese tři kotle bohovsky dobré zeleniny Rancho Canario,
ze kterých se najíme všichni. Špekulujeme nad tím, že to maso už bylo v té
zelenině. Omyl. Dios mío, před námi jsou tři talíře úžasných kousků hovězího.
Pozdvižení. Natlačíme to do sebe a paní nám to spočítá na 3,50 ojro na osobu!
Pozdvižení 2. Každý dává pět euro a paní dostává dýško asi 20 éček :)) Snad
jsme tímto gestem do budoucna nezničili cenovou hladinu v regionu. Každopádně
jsme se shodli, že jsme se tady najedli zatím nejlíp!
 | ||||
| Barranco barranco |
¿A dónde coño vamos hoy?
Casa Forestal - Las Vueltas - Taganana - bar El Puente - Playa de Tamadite - Afur - Casa Forestal
Jasně, mohli jsme sejít do Taganany, dát si oběd, koupačku na pláyi (?) a lomem (od slova lomo) vyšplhat zase zpátky. Ale řekli jsme si... víte co. Řekli jsme si, že teda půjdeme tu (mnohem) delší trasu, ale tudíž jen rychlý oběd a spíš bez koupačky... po dvou hodinách se zvedáme od stolu, jsme po obědě i po kávě, jsou dvě odpoledne a celá cesta je teprve před námi. On ten bar El Puente je fakt boží a señor hospodský a kuchař dohromady je taky skvělý. A nejfamóznější je jeho žena, která mi jen tak dala malé hrníčky na kávu Sol - El café de siempre. A tuhle moji snad největší radost na ostrově mi zabalila ještě do novin! Realmente increíble...
A koupačku? To se ví, že jsme dali i koupačku. Z Taganany nás na pláž zavede vinařská stezka PR-8. Chodníček vede skrze terasovitá políčka okolo starých dřevěných lisů na víno, které připomínají zašlou slávu vinařské oblasti Anaga. Dodnes se tu však víno v menší míře pěstuje. Když si dáte sklenku, na jazyku se vám bude převalovat úrodná půda, mořský vzduch i kus historie...
O půl paté vyrážíme z místa příznačně nazvaného El Infiernillo (Pekélko) přes Afur k autu. Čeká nás posledních 850 m. Matematika je to jednoduchá: 0 m n.m. + 850 m n.m. = 850 m n.m. S touto rovnicí nám naštěstí pomáhá zapadlý bar v Afúru s neskutečnou atmosférou. Všude samé lahve od alkoholu a mezi němi fotka dvou pánů. Jeden pán si třese pravicí s druhým. Ten druhý je generál Franco, u toho prvního si objednávám pivo a kolu. Lidé si zde objednávají pivo a kolu už 55 let a vždycky jim lahváče otevřel tento pán.
Dopijem a půjdem. Z toho stoupání už mají všichni tmu před očima. To proto, že se před hodinou setmělo :) O půl osmé jsme u aut a myslím, že zase spokojení...
"Jako lékař tě teda nepochválím, ale jako turista ano." Jorge, dík, že jsi byl ten večer turistou :)
 |
| Chamorga - Las Palmas - Faro -Chamorga |
 |
| Casa Forestal - Taganana - Playa Tamadiste - Afur - Casa Forestal |
Žádné komentáře:
Okomentovat