Fuertevientura

Nadšeni cenami trajektů, hnáni chtíčem po poznání a v podstatě povinností vidět okolní ostrovy, jali jsme se nakupovat lodní lístky na cestu za východními sousedy. Na Fuerteventuru a Lanzarote. Na velký a malý ostrov. Nebe a dudy. Ona totiž není poušť jako poušť.

Fuerteventura je po Tenerife druhý největší ostrov souostroví, ale to si můžete najít na Wikipedii. Zde je také vysvětlen původ slova Fuerteventura. Fuerte je jasný, ale ventura může znamenat štěstí, dobrodružství nebo vítr. Já jsem rozhodně pro třetí variantu. Je dobré sem jet pouze s vědomím, že jsou tu dobré pláže a více koz než lidí. Nebudete pak tolik zklamáni.

Lístek sem, do Puerto de Rosario, vyjde po slevách asi na 12 ojro, což je fakt úžasný. Skoro za stejnou sumu pak vemete bus na jih do Morro Jable. tam kde jsou vyhlášené pláže. Moc nás to neoslovilo, jihovýchodní pobřeží je nudné stejně jako celé vnitrozemí a vlastně jako celý ostrov. Co se musí nechat je to, že moře je tady úžasně čisté, často až tyrkysově modré. To je nám ale trochu málo, jdem chytat vlny na západní pobřeží. Dva kovbojové v jeepu co nas hodili do La Pared varují, že na tehle straně ostrova jsou vlny, ne jako na východě. Jasně dědo, paráda, od toho jsme tady, vlny jsou na serfování potřeba. Pauza, střih, stojíme na desetimetrovém útesu v La Pared a čumíme na největší vlny co jsme kdy viděli. V zápětí nás přelije vlna.

La Pared

Sledujem odvážného serfaře a jdem spát do erozní rýhy. V noci ještě večírek s komárama a je ráno a my stojíme na silnici do Pájary. Stopovat ve třech není to pravý ořechový. Ale kdo si počká pro toho přijede paní v jeepu (nic jinýho tady nejezdí), hodí nás přímo na místo určení a cestou se ještě staví doma a dá nám vodu.

Barranco de las Peñitas taková oáza klidu. Je to nejlepší a v podstatě jedinné místo na boldrování a lezení vůbec. Kámen je to krásný, žádný bazalt, bazmek nebo tak, ale spíš ála Korsika. Každoročně se zde koná happening, loni se zde sjelo přes sto lezčíků. Něco jako Moravské kejkle. Samostatné lezení je trochu složitější, neexistuje žádný průvoda a bližší popis. Ale často zde narazíte na Davida, místňáka kouřícího hachis, tak se ptejte jeho.

V oáze jsme se i rozdějili. Mája, namlsaná z Lanzarote, se vydala na sóliko, já s Radou jsme se nakonec svezli s Davidem do největší díry ostrova zvané Antigua. U dortíku a kávičky jsme pak  přemýšleli co tam vlastně děláme. Jindy pozitivní průvodce píše: Antigua je opravdu nudné místo kde vás asi nic neudrží. Tak tedy mizíme! Na třikrát se dostaneme do serfařské oblasti Cotillo a jako bonus jsme si dali i pěknou vyhlídku. Potkali jsme tam Máju s polskou rodinkou omotanou kolem prstu a jen si diktovala na co pomyslela :)

Cotillo je třetí ze tří míst co stojí za vidění. Útesy ukrývají pěkné plážičky, voda je divoká, vlny velké, málo turistů, víc pankáčů. S pomocí jedné paní účitelky jsme se se setměním přesunuli do Corraleja, města Angličanů. Mucha gente, una putada. Ale je to brána do jiného světa. Lanzarote...

Mirador Morro Velosa

Soumrak v El Cotillo